otočiti dok. (3. mn. -í) 1. (co; čím) provést něčím kruhovitý pohyb na místě n. v malém oblouku: o. klíč, klíčem v zámku; o. kolečkem; o. vypínač, vypínačem; na jedno otočení 2. řidč. (co) změnit původní polohu něčeho spodní stranou navrch (n. opačně); obrátit 1: o. pokrývku; o. (čast. obrátit) list, přen. změnit předmět hovoru 3. (co; ~) změnit na místě n. v malém oblouku směr pohybu n. polohy něčeho v opačný; obrátit 2: o. a jet zpět; o. vůz, s vozem; expr. dovést rychle o. rychle a zcela změnit své chování, způsob jednání ap.; dovede o. na čtyráku rychle změnit své stanovisko, přesvědčení 4. (co kam) dát něčemu nový, jiný směr vůbec; obrátit 3: o. hlavu k někomu, po hlase; o. loď proti větru; o. koně vpravo; přen. o. řeč jinam, na jiné pole změnit předmět rozmluvy 5. řidč. též obtočiti (co kolem čeho, okolo čeho) ovinout, omotat, obvázat, ovázat: o. šátek kolem ruky, šálu okolo krku; expr. otočit si někoho okolo (kolem) prstu, malíčku úplně ovládnout, podmanit si ho 6. čast. obtočiti (co, koho čím) pokrýt kolem dokola; ovinout, obvázat, omotat, obalit; poněk. zast. ovinout se (kolem něčeho): o. ruku šátkem; obtočit rameny syna (Šmil.); o. se šňůrou (Ner.); zast. přen. otočili ho stráží (Pal.) obklopili; (ženy) obtočily ho otázkami (Til.); – břečťan obtočil strom; otočiti se dok. 1. vykonat kruhovitý pohyb na místě n. v oblouku: o. se na podpatku; úplné otočení o 360°; o. se dvakrát dokola; světnice byla malá, sotva bylo možno se tam o.; Země se otočí kolem své osy za 24 hodin; doma se sotva otočil pobyl krátce 2. řidč. změnit svou polohu spodní stranou navrch (n. opačně); obrátit se 1: vůz sjel do příkopu a otočil se koly vzhůru 3. řidč. též otočiti změnit na místě n. v malém oblouku svůj směr v opačný; obrátit (se) 2: v chůzi (se) náhle otočila a vrátila; o. se za, někým ohlédnout se; o. (se) s vozem 4. (kam) změnit svůj směr vůbec; obrátit se 2: prudce se otočil k mluvčímu; o. se k někomu zády odvrátit se; o. se ve spaní na bok; cesta se otočila vpravo; vítr se otočil k jihu 5. ob. změnit se, obrátit se 6: počasí se otočilo; všecko se od té doby otočilo 6. (zř. též obtočiti se Tomek) (kolem, okolo čeho) ovinout se: její ruka se mu otočila kolem krku ○ předp. po-, po- se; ned. otáčeti, otáčeti se