otrok

, -a m. (6. mn. -cích) (otrokyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. (v otrokářském řádě) člověk nemající o…

otrokárna

, -y ž. (2. mn. -ren) hanl. 1. místo, kde se žádá namáhavá, vysilující, otrocká práce: baťovská o.; …

otrokář

, -e (†otročník, -a 6. mn. -cích, Štol.) m. (otrokářka, -y ž.) 1. obchodník s otroky: být prodán o-ů…

*otrokařiti

ned. (3. mn. -í) (komu čemu) otročit 2: otrokařil jsem ženě (Klost.)

otrokářský

příd. k otrokář; souvisící s otrokáři; otrokářům vlastní: o. společenskv řád založený na vykořisťová…