ozbrojený příd. takový, kt. má zbraň n. zbraně; takový, při kt. se užívá zbraní: o-é sbory; o-é oddíly partyzánů; o-á moc branná; – o. vpád, konflikt; o-é povstání; o-á intervence; odb. o-é síly Československé socialistické republiky všechny vojensky organizované a vyzbrojené síly; bot. o-é rostliny opatřené ostny, trny ap.; zool. lumek o.; zpodst. †ozbrojený, -ého m. řidč. ozbrojenec: kat s pomocí dvou o-ch zmoh Zemka (Jir.); přísl. ozbrojeně řidč. se zbraní: o. vytáhnout k boji; podst. *ozbrojenost, -i ž.: všeobecná o. (Ner.); v. též ozbrojiti