píti ned. (1. j. piji, rozk. pij, min. pil, trp. pit, přech. přít. pije) 1. (~; co) polykat, požívat (tekutinu, nápoj): žíznivě p.; jsi-li uhřátý, nepij; dát někomu p.; p. ze sklenice; p. vodu; pití lihovin, kočka pije ráda mléko; přen. kniž. p. plnými doušky svěží vzduch s požitkem vdechovat; řeč se mluví, pivo se pije (pořek.) není třeba brát každé slovo na váhu 2. požívat nápoje (zprav. alkoholické) zvl. s chutí; popíjet: jedli, pili, hodovali; p. na zdraví, na bratrství připíjet; p. na kuráž; p. na zlost zapíjet zlost; přiznej se, že jsi pil; ob. p. jako duha mnoho, nadměrně 3. oddávat se pijáctví; opíjet se: naučil se p.; občas silně pil; pije jako námořník (Včel.); nechal pití 4. (~; co) sát (mateřské mléko); sát, vysávat vůbec: dítě hltavě pilo; – komáři pijí krev; slunce pije vodu (o paprskovitých pruzích, jevících se na obloze před deštěm n. po dešti); ob. expr. to mi pije krev velmi mě trápí, zlobí; ten člověk mi pije krev jeho jednání mě rozčiluje 5. (co) vpíjet, vsakovat, pohlcovat, vstřebávat; expr. a bás. dychtivě vnímat, přijímat: houba pije vodu; papír pije inkoust; země pila vláhu; – zrovna pije jeho slova (Til.); p. polibky z dívčích rtů; mé oči pily jen ji (dívku) (Řez.) †6. (co) (o vodních tocích) přibírat přítoky: vědělť, jaké řeky pila (Vltava), než do Prahy se přivalila (Zey.) ○ předp. do-, na- se (podna- se), o-, o- se (přio- se), od-, po- (si), pro-, pře- se, při- (si), roz- se, u-, u- se, v-, v- se, vy-, z-, z- se, za-; nás. pívati (†píjeti Koll., Wint., zast. a nář. píjati Herb.): p. denně kávu; – píval rád, tuze rád (Třeb.); p. ze zoufalství opíjet se; přen. bás. píseň moje pívá z jiných zřídel (Čech) pramení, bere inspiraci ○ předp. v. píti kromě na- se, o-; (-píjeti) předp. v. píti; pívávati (†pijívati Wint., zast. a nář. pijávati Mrš., Kosm.)