přiměti dok. (1. j. -měji, rozk. -měj, min. -měl) kniž. (koho, co k čemu) svou vůlí, vlivem u někoho, zř. něčeho způsobit, aby se něco učinilo, stalo; donutit, přinutit, pohnout 4: p. k odchodu; p. k poslušnosti přivést; p. k pozornosti; p. se k činu; přiměl ho k tomu, že věc vyřídí, aby věc vyřídil; přen. p. atom, aby se rozštěpil