přední příd. 1. jsoucí, umístěný vpředu, v popředí, na začátku ap. (op. zadní): p. část domu (do ulice); p. plošina tramvaje; p. zuby; kůň hrabal p-m kopytem; p. oddíl; p. řady průvodu, sedadel první; být v nejpřednějších řadách kráčet v čele (též přen.); zeměp. P. Indie jihoasijský poloostrov (blíže k Evropě než Zadní Indie); P. Asie jihozápadní část Asie přiléhající k Evropě a k Africe; P. východ (řidč.) Blízký východ; voj. p. jednotky kt. zajišťují pochodující vojsko zpředu; tech., motor. p. pohon (neodb. náhon); anat. p. mozek část mozku uložená ve frontálních částech mozkovny; zool. p. končetina (u živočichů) u hrudní části trupu; jaz. p. hláska předopatrová, palatála 1; p. patro tvrdé, palátum; potrav. p. maso (hovězí) z předních čtvrtí; p. mouka nejkvalitnější, bílá, z počátku mletí (z vymílání); řem. p. steh (v krejčovství) vzniklý ručním provlékáním nitě jedním směrem (dopředu) †2. jsoucí dříve v něj. pořadí časovém, první 1 (op. poslední 1): v p. řadě (Ner.) především; – p-ější události (Klicp.) předchozí 3. mající značný význam; významný, význačný, hlavní, důležitý, čelný 1, první 2: p. pracovník vedoucí, vůdčí; p. bojovník za mír; p. interpret Beethovena vynikající; zaujímat p., vedoucí místo; jeden z p-ch ústavů; p. úkol, povinnost; jemu (pro něho) je p-ější zisk než...; přísl. předně v. t.