přednost, -i ž. 1. vlastnost, jíž se někdo, něco příznivě odlišuje od jiného, dobrá vlastnost, dobrá stránka vůbec: píle je jeho největší p.; oceňovat něčí p-i; p-i ústředního topení; tento způsob má tu p., že je spolehlivější výhodu; považuji to za p. klad 2. větší nárok na přednější, výhodnější místo (v něj. pořadí): uchazeči s praxí mají p. (před ostatními); mít p. v jízdě (na křižovatce ap.); ve spoj. dát, dávat hostu, ženě, staršímu p. (při vstupu do místnosti, při podávání jídla ap.) pustit, pouštět je, dávat jim napřed; ženy mají p.; dát, dávat někomu, něčemu p. (před někým, něčím) rozhodnout, rozhodovat se pro někoho, něco před někým, něčím jiným; mít raději, zvolit, volit raději někoho, něco než někoho, něco jiného; začala mladému nápadníkovi dávat p. před starším; dávat p. próze před verši; dát p. mládí; – zast. ust. spoj. po p-i především, hlavně; válka po p-i náboženská (Goll)