přestati dok. (1. j. -stanu, rozk. -staň, min. -stal, podst. -stání, přech. min. -stav) 1. (s inf.; ~; s čím, kým; v čem; †od čeho Pal.) skončit něj. činnost, zprav. natrvalo, n. učinit v ní přestávku; zanechat, nechat 5 (čeho), upustit (od čeho), ustat (od čeho, v čem) (op. začít): p. vzdychat; neví, kdy má p.; přestaň a nepleť se do toho; p. s pitím; p. v práci; přestal být hercem; přestala ji těšit hudba; přestala pro něj existovat; přestaňte! stačí to, skončete; ob. s takovou mně přestaň mlč!; tímto tónem se mnou nemluv; p. psát, přen. zanechat spisovatelské činnosti; když je hra v nejlepším, přestaň (přísloví) pozor, abys nepřehnal ap. 2. skončit (se), pominout 2, minout 2, ustat (op. začít): až přestane pršet; přestala bouře, válka; přestaly radovánky, přestala ho bolet hlava, přen. euf. zemřel; bolest přestala ztratila se, zanikla, zmizela, přestal a nedopověděl zmlkl; hodiny přestaly jít zastavily se 3. poněk. zast. a kniž. (na čem) spokojit se (s čím); omezit se 1 (nač): p. na uvedeném (Ner.); *přestati se dok. skončit se: přestala se země rozkoše (R. Svob.); ned. přestávati I