převaha, -y ž. 1. převýšení někoho fyzickou n. duševní způsobilostí, schopností; převládání větší silou, větším množstvím; přesila 1: být si vědom své tělesné p-y; hospodářská, vojenská p., početní p.; duševní, morální p. nadvláda; umělecká, kulturní p.; být v p-ze; mít, získat p-u; být si vědom své p-y 2. poněk. zast. řidč. porušení rovnováhy větší váhou jedné části: tělo se jí svezlo p-ou dolů (Preis.), čast. v ust. spoj. vzít p-u, dostat p-u převážit se; tělo vzalo p-u (Jir.) 3. v platnosti přísl. převahou větším dílem, převážně: dítě p-ou zádumčivé; rytmus p-ou stoupavý