půjčiti dok. (3. mn. -í, rozk. půjč) (co komu, zast. a nář. čeho Herb.) dát, svěřit n. popřát někomu něco na něj. čas zdarma n. za odměnu s předpokladem, že to vrátí: p. knihu; půjč mi tužku; půjčila jí kabát; p. peníze na úroky, bezúročně; řidč. přen. Byron půjčil povaze věku svého výrazná slova (Sab.) dodal; půjčit si dok. 1. ob. vypůjčit si: p. si stokorunu 2. expr. (koho, 4. p.) vyčinit, domluvit 4 (komu), vzít na paškál: půjčíme si ho, až se vrátí ○ předp. pro-, při-, roz-, vy- (si), za-; ned. půjčovati