antipasát

, -u m. (6. j. -u) meteor. proudění vzduchu v tropickém pásu ve výškách několika km nad zemí, mající…

antipasta

, -y ž. (z it.) zbož. výrobek z marinovaných drobných ryb a zeleniny

appassionato

[-si-ná-] přísl. (it.) hud. vášnivě, prudce; — zpodst. appassionato, -a s. hudební skladba n. věta v…

arcipastýř

, -e m. 1. kniž. nejvyšší pastýř 2. círk. arcibiskup: a. solnohradský; arcipastýřský příd.: círk. a.…

břichopas

, -a (mn. 1. -i, -ové, 6. -ech), břichopásek, -ska (mn. 1. -skové, -sci, 6. -scích), řidč. břichopas…

cizopas

, -a m. (1. mn. -i, -ové) zř. cizopasník: zákeřný c. v těle živočicha; přen. je hejsek a c.; → zdrob…

cizopasiti

(*-pasniti) ned. (3. mn. -í) (na čem; *v čem; *z čeho) vyživovat se z jiného organismu: tasemnice ci…

cizopasník

, -a m. (6. mn. -cích) 1. zool. bot. cizopasný živočich n. rostlina; parazit: c-ci na salátu; nemoci…

cizopasný

příd. 1. zool., bot. vyživující se z těla jiného (hostitelského) organismu živočišného n. rostlinnéh…

dvojzápas

, -u m. (6. j. -e, -u) sport. dva zápasy hrané přímo za sebou: hokejový d.

en passant

[án pasán] (fr.) kniž. mimochodem: řekl to jen tak en p.; šach. brát (pěšce) en p.

faux pas

[fó pa] neskl. s. (fr.) hovor. chybný krok v jednání; společenská chyba, omyl, nedopatření: dopustil…

husopas

, -a m. (6. mn. -ech) (-paska, -y ž.) pasák hus; husák

impasibilita

, -y ž. (z lat.) kniž. necitelnost, bezcitnost, chladnost, nevášnivost: umělecká i. (Sez.)

kompas

, -u m. (6. j. -u, -e) (z fr. driv. it.) přístroj k určování světových stran podle polohy magnetky:

konipas

, -a m. (1. mn. -i, -ové) 1. zpěvný pták nápadný dlouhým ocáskem; zool. rod Motacilla: k. bílý; k. ž…

†kozopas

, -a m. (6. mn. -ech) (kozopaska, -y ž.) pasák koz (Hol.)

květopas

, -a m. (6. mn. -ech) brouček škodící na květech: zool. rod Tychius, Anthonomus aj.: k. jetelový; k.…

laisser faire

, laisser passer [lesé fér, lesé pásé] (fr.) ekon. heslo klasického liberalismu (původně fyziokratů)…

lampas

, -u m. (6. j. -u, -e) (z fr.) 1. text. vzorkovaná atlasová tkanina 2. zprav. mn. l-y široké pruhy n…

laryngospasmus

[-az-], -mu m. med. křeč hlasivek; laryngospasmatický [-ty-], laryngospazmatický příd.

laufpas

, -u m. (z něm.) zast. nespis. výpověď, vyhazov: nechceš dělat,... tady máš l. (Maj.)

lipasa

[-áza], lipáza, -y ž. (z řec. zákl.) chem. enzym štěpící tuky

mediopasivum

[-dy-sí-], mediopasívum, -va s. (z lat. zákl.) jaz. (v někt. starých jazycích indoevropských) sousta…

napasený

příd. řidč. expr. blahobytně vyhlížející; tlustý, vypasený: n. tlusťoch; n-á tvář; v. též napásti

napasovat

dok. ob. (co) přesně upravit, přizpůsobit, nařídit: n. do sebe součástky strojku

†nápast

, -i ž. nástraha, léčka, úklad (Tyl)

napastovati

dok. (co) natřít pastou: n. podlahu; n. si boty

napospas

(ps. též na pospas) přísl. za kořist; všanc: dělníci bvli za kapitalismu vydáni n. vykořisťovatelům

*odpásávati

(Lit. nov.), *odpasovati (Herb.) ned. k odpásati

opas

, -u m. (6. j. -u, -e) †1. pás, opasek: kolem těla o. stříbrný (Wint.); v o-u složené psaní *2. též …

opasek

, -sku m. (6. mn. -scích) (†opáska, -y ž., Havl.) 1. (dř.) část mužského oděvu, široký pás nošený ko…

opaskový

příd. k opasek: o-á zbraň nošená na opasku: o. tanec s opasky

opasovati

ned. k opásati (dok.) 1-4; opásávati: o. se řemenem; – o. si kolem beder meč; – o. kola železnými ob…

pas

(dř. ps. též pass) přísl. (z fr.) vyjadřuje, že se hráč neúčastní hry (při hře v karty)

pas

I [pa] neskl. s. (z fr.) tan. krok; — v. též faux pas

pas

II, -u m. (6. j. -u, -e) (z něm. driv. fr.) úřední průkaz opravňující k něčemu: cestovní p. úřední p…

pas

III, -u m. (6. j. -u) (z angl.) sport. přihrávka

pasábl

neskl. příd. (z fr.) zast. hovor. dosti pěkný, obstojný, ucházející: p. to zde máte (Herrm.)

pasácký

příd. k pasák 1-3: p-é písničky pastevecké, pastýřské; p-é ohně, hry; – zhrub. p-é tlupy; – zhrub. p…

pasáctví

, -í s. 1. zaměstnání pasáka, pasení dobytka; pastevectví, pastýřství 1 2. zhrub. činnost pasáka nev…

pasák

, -a m. (živ.) (mn. 1. -ci, 6. -cích) 1. (pasačka, -y ž.) kdo pase dobytek: obecní p. pastýř 1, past…

pasant

, -a m. (pasantka, -y ž.) řidč. (z fr.) hovor. kdo místem jen prochází; přechodný návštěvník: na uli…

pasáry

, -ů m. pomn. (z rom. zákl.) nář. výstřední kousky, rozruch, rámus: sotva se tu ohřál, dělá už takov…

pasát

, -u m. (6. j. -u) (z it.) meteor. pravidelný vítr vanoucí směrem jihozápadním n. severozápadním; pa…

pasátní

, pasátový v. pasát

pasáž

, -e ž. (z fr.) 1. prostor s obchody ap., jímž se prochází do jiné ulice budovou n. spojenými budova…

pasažér

(†pasažír Ner.), -a m. (pasažérka, -y ž.) (z fr.) poněk. zast. cestující: p-ři ve vlacích, autobusec…

*pasažérstvo

, -a s. pasažéři, cestující (jako celek): p. třetí třídy (Čech)

pasážník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) (z fr. zákl.) hvězd. dalekohled k pozorování průchodu hvězd urč. ve…

pasážový

v. pasáž

pase

(dř. ps. též passe), -e ž. (z lat. zákl.) zast. hovor. záliba, libůstka, koníček, vášeň (Tyl)

pasé

(dř. ps. passé) příd. (neskl.) (fr.) hovor. minulý; odbytý: to už je dávno p.

pasečiti

ned. (3. mn. -í) les. kácet dospělý lesní porost, dělat paseku; pasečení pasečné hospodářství ○ před…

pasečný

, paseční příd. k paseka: p-á, p. tráva, květena; les. p-é hospodářství způsob lesního hospodářství,…

paséismus

[-sé-iz-] (dř. ps. též passéismus) (dř. též -ism), -mu m. (z fr. zákl.) kniž. 1. směr zdůrazňující m…

paséista

[-sé-i-] (dř. ps. též passéista), -y m. (1. mn. -é) přívrženec paséismu; paséistický [-ty-] příd.: p…

paseka

, -y ž. 1. místo v lese, na kt. byly vykáceny stromy; mýtina: na p-ce zrají jahody a maliny; slunná …

pasekář

, -e m. (pasekářka, -y ž.) 1. obyvatel pasek (ve význ. 2), kopaničář: valašští p-i 2. hovor. expr. k…

pasekářský

příd. k pasekář 1: p-á chalupa, dědina

pasent

příd. (neskl.) (z něm.) poněk. zast. nespis. dobře padnoucí, přiléhavý: p. žaket (Bran.)

pascha

, -y ž. (z řec. driv. aram.) náb. 1. velikonoce (židovské a pravoslavné) 2. velikonoční jídlo ze sla…

pasiáns

(dř. ps. patience) neskl. n. -e ž. (z fr.) 1. hra v karty pro jednu osobu: hrát p.; celé odpoledne s…

pasiflóra

, -y ž. (lat.) zahr. a bás. mučenka (bot.)

pasigrafie

[-zi-], pazigrafie, -e ž. (z řec.) odb. mezinárodní znakové písmo sestavené tak, aby mu rozuměl přís…

pasilalie

[-zilá-], pazilálie, pasilogie, pazilogie, -e ž. (z řec.) odb. mezinárodní umělá řeč, kt. by byla sr…

pasínek

, pasinek, -nku m. nář. pastviště (Glaz.)

pasinka

, -y ž. zast. a nář. krátká zástěra do pasu; pásnice II, pásmice, pasna (Třeb., Mor.)

pasionál

(dř. ps. též passionál), -u m. (6. j. -e, -u) (z lat.) círk. sbírka životopisů světců n. mučedníků;

pasírka

, -y ž. (z něm.) zast. slang. propustka, dovolenka (Neum.)

pasírovací

příd. kuch. sloužící k pasírování: p. síto, strojek

pasírovati

ned. (co) (z něm. driv. fr.) 1. kuch. protlačovat (ovoce n. potraviny) sítem n. strojkem 2. zast. ob…

pasíř

, -e m. (pasířka, -y ž.) dělník, dř. živnostník, zabývající se výrobou pásů a předmětů z kovů růz. t…

pasířský

příd. k pasíř: p-é zboží; p-á práce; p-á dílna; p. učedník; → přísl. pasířsky řidč.: drátěná košile …

pasířství

, -í s. zaměstnání a dř. též živnost pasíře: vyučit se p.

pasíva

v. pasivum

pasivace

, -e ž. (z lat. zákl.) tech. vytváření tenké vrstvy chem. sloučeniny na povrchu kovu pro ochranu pře…

pasivismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) negativní postoj k veřejné činnosti, zakládající se na …

pasivista

, -y m. (1. mn. -é) kdo uplatňuje pasivismus

pasivita

, -y ž. (z lat.) 1. kniž. poddajnost povahy; trpnost, nečinnost, netečnost, pasívnost (op. aktivita)…

pasivní

[-sí-], pasívní (*pasivný Šal.) příd. (z lat.) trpný, nečinný, netečný; takový, kt. se přímo neúčast…

pasivovati

I ned. ekon. slang. (co) uvádět jako pasíva, převádět v pasíva: p. náklady a výnosy

pasivovati

II ned. i dok. tech. provádět, provést pasivaci

pasivum

[-sí-], pasívum, -va s. (z lat.) 1. zprav. mn. pasíva soubor dluhů, závazků (op. aktivum); ekon. p-a…

paska

, -y ž. (2. mn. -sek) řidč. pasačka (R. Svob.)

paskonný

v. poskonný

paskudit

v. paškudit

paskvil

, řidč. hovor. expr. paškvil, -u m. (6. j. -u) (z it.) 1. (na co, koho; proti čemu, komu) kniha, člá…

*paskvilant

, -a m. původce n. šiřitel paskvilů: podlost p-a (Havl.)

pasna

, -y ž. zast. a nář. zástěra; pásnice II, pasinka, pásnice (Nov.)

pásnice

II, -e ž. zast. a nář. šátek kolem pasu; zástěra do pasu; pasinka, pasna, pásnice; (Jir.); → zdrob.

pasný

příd. miner. p-é hrany krystalu vodorovné n. šikmé, nesbíhající se v bodech vertikály

pasocialismus

[-iz-], -mu m. nepravý socialismus; lži socialismus; -socialista, -y m. (1. mn. -é) nepravý socialis…

†pasoman

[-zo-] (Wint.), †pazomán (Jir.), -u m. (6. j. -u) (z it.) pásek, prýmek, šňůrka; †pasomanový, †pazom…

pasořitník

, -a (6. mn. -cích), řidč. pasořitec, -tce, pasořit, -a m. (*pasořitka, -y ž., Rais) zř. a zast. han…

pasovati

I ned. i dok. (z něm.) 1. (koho, 4. p. na koho, co, řidč. za koho) povyšovat, povýšit do rytířského …

pasovat

II ned. (z něm.) poněk. zast. ob. 1. slušet, padnout: šaty mu pěkně pasují 2. též pasovat se hodit s…

pasovat se

I v. pasovat II 2

pasovat se

II ned. sloven. a nář. zápasit: pasoval se se psem (Herb.); (drak a lev) do boha se pasovali (Něm.)

-pasovati

I jen s předp.: o-, pod-, pře-, při-

-pasovati

II jen s předp.: po-, s-

pasovka

, -y ž. (2. mn. -vek) text. tuhá tkanice k vyztužení pasu sukně

pasovní

v. pasový I

pasový

I (*pasovní Ner.) příd. k pas (cestovní): p-á prohlídka, kontrola; p-é oddělení

pasový

II příd. k pás II: p-á linka

paspal

, -u m. (6. j. -u) tráva tropů Nového světa, rostoucí na pampách, někdy pěstovaná jako obilnina; bot…

paspárek

, -rku m. (6. mn. -rcích) (zprav. mn.) mysl. zakrnělý zadní prst u někt. druhů savců (např. u vepřů …

paspart

, -u m. (6. j. -u), pasparta, -y ž. (z fr.) lepenková obruba obrazu; paspartový příd.: p. kartón

paspole

, paspolka v. paspule

pasport

(řidč. hovor. †pašport Haš.), -u m. (6. j. -u, -ě) (z fr.) †1. průvodní list, cestovní pas, průkaz (…

pasportisace

[-tyza-], pasportizace, -e ž. ekon. sestavení, sestavování pasportů; pasportisační, pasportizační př…

paspule

(*paspole Jir.), -e, paspulka (*paspolka Jir.), -y (2. mn. -lek) ž. (z fr.) úzký proužek z téže n. i…

paspulování

, -í s. výzdoba paspulemi; lemování: šaty s p-m; – kožené p.; v. též paspulovati

paspulovati

ned. (co) zdobit paspulemi: p. výstřih, rukávy ○ předp. za-

pass-

v. též pas-

passant

v. en passant

passati

v. tempi passati

passim

přísl. (lat.) na růz. místech, tu a tam, porůznu (při citování v textu)

past

, -i ž. (mn. 3. -em, -ím, 6. -ech, -ích, 7. -tmi) 1. zařízení k chytání zvěře, zprav. škodné n. drav…

pasta

, -y ž. (z it.) polotuhá těstovitá hmota sloužící k mazání, čištění, požívání ap.: p. na parkety; le…

pastel

, -u m. (6. j. -u) (z it.) 1. barevná křída užívaná v malířství: malovat p-em 2. výtv. technika malo…

pastelka

, -y ž. (2. mn. -lek) barevná tužka na kreslení: školní p-y; vybarvit výkres p-mi

*pastelovati

ned. (co) malovat pastelem: malířky pastelovaly zákoutí s amory (Mach.)

pastelový

v. pastel

pastér

(dř. ps. též pasteur), -u m. tech. přístroj, v kt. se provádí pasterizace

pasterisace

[-za-] (dř. ps. též pasteurisace), pasterizace, řidč. pasterace (dř. ps. též pasteurace), -e ž. odb.…

pasterisovati

[-zo-] (dř. ps. též pasteurisovati) pasterizovati, řidč. pasterovati (dř. ps. též pasteurovati) ned.…

pastevčí

příd. řidč. pastevci náležející, pastevcům vlastní; pastevecký: p. hůl; p. lidé (Šrám.) pastýři

pastevec

(zast. a nář. pastvec Hol.), -vce m. (*pastevkyně, 2. mn. -yň, -yní, Něm., *pastevnice Hol., zast. a…

pastevecký

(*pastevský Lum.) příd. k pastevec; pastýřský: p. způsob života; – p-é ohniště; p-á píseň; p. lid (O…

pastevectví

, -í s. zaměstnání pastevce, pasení dobytka; pastýřství 1: kočovné p.; hist. stadium vývoje života p…

pastevní

(*pastevný Baar) příd. k pastva 1: p. půda; zeměd. p. porost trvalé traviny určené za potravu pasouc…

pastevnice

v. pastevec

pastevnictví

, -í s. zeměd. pastevní hospodářství

pastevský

v. pastevecký

pastičkář

, -e m. (dř.) prodavač pastí, pastiček

pastiche

v. pastiš

pastilka

[-ty-] (2. mn. -lek), řidč. pastila, -y ž. (z fr.) lisovaný léčivý n. pochutinový přípravek plochého…

pastinák

[-ty-] (*pastrnák Ner., *paštrnák Něm.), -u m. (6. mn. -cích) (z něm. driv. lat.) rostlina pěstovaná…

pastiš

[-tyš] (dř. ps. též pastiche), -e m. i ž. (z fr.) odb. literární, hudební n. výtvarné dílo napodobuj…

pastopečka

(2. mn. -ček), pastopka (2. mn. -pek), -y ž. bot. zakrnělý kvítek v květenství trav

pastor

, -a m. (živ.) (1. mn. -ři, -rové) (pastorka, -y ž.) (z lat.) círk. evangelický duchovní; → ž. pasto…

pastor

I, -a m. (neživ.) (4. j. -a, 1. mn. -y) †1. hra míčem, pasák: hrát p-a (Rais) 2. nář. pálka (A. Mrš.…

pastorace

, -e ž. (z lat.) círk. duchovní správa; pastorační příd.: p. práce; p. ústředí

pastorála

, -y ž. (z lat.) liter. idylická skladba s pastýřskými motivy; hra s pastýřskými motivy doprovázená …

pastorále

neskl. s. (z lat.) hud. instrumentální skladba n. její část mající ráz pastýřské písně

pastorálka

, -y ž. (2. mn. -lek) (z lat. zákl.) 1. círk. část praktické teologie o duchovní správě; pastorální …

pastorální

příd. 1. (řidč. též pastorálový) k pastorála; k pastorále: p. hra, píseň, symfonie pastýřská, pastor…

pastorát

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) farní úřad protestantů v bývalém Rakousku-Uhersku (Nov.)

pastorek

, -rka m. (mn. 1. -rkové, -rci, 6. -rcích) (†pastorče, -te s., Čel.) (pastorka, -y, pastorkyně, -ě,

pastorek

I, -rku m. (6. mn. -rcích) stroj. ozubené kolečko s malým počtem zubů (u diferenciálu, v hodinovém s…

pastorela

, -y ž. (z lat.) hud. menší vokální n. instrumentální skladba s náměty z pastýřského života; vánoční…

pastorka

I, II v. pastor a pastorek, -rka

pastorkový

příd. k pastorek, -rku: stroj. p. pilník druh hodinářského pilníku

pastorkyně

v. pastorek, -rka

†pastorní

příd. nevlastní: p. syn (Rais) pastorek

pastornice

, -e ž. zahr. odrůda zimních hrušek

pastorovat

ned. hovor. vykonávat, vést pastoraci: už asi týden pastoroval v Havlově pouze kaplan (Baar)

pastorský

, pastorství v. pastor

pastosita

[-óz-], pastózita, -y ž. (z it. driv. řec.) med. odulost spojená s nezdravým, těstovitým vzezřením; …

pastosní

[-óz-], pastózní příd. (z it. driv. řec.) 1. med. vyznačující se pastózitou: p. dítě; p. vzhled kůže…

†pastoušek

, †pastušek, -ška (mn. 1. -škové, -šci, 6. -šcích) (*pastuška, -y, Preis.) m. (pastuška ž. v. t.) pa…

pastouška

(2. mn. -šek) (řidč. pastuška v. t., *pastušina Svob.), -y ž. (kdysi) obydlí pro obecního pastýře n.…

pastovati

ned. (co) natírat, napouštět pastou: p. parkety, linoleum ○ předp. na-

pastový

v. pasta

pastóz-

v. pastos-

pastrnák

v. pastinák

†pastucha

, -y, †pastuch, -a (Kub.) m. (mn. 1. -ové, 6. -ších) (†pastuchyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) pastýř 1…

pastuš-

v. též pastouš-

pastuší

příd. řidč. pastuchovi náležející, vlastní; pastýřský, pastušský: p. hůl, bič; p. tobolka kokoška pa…

pastuška

, -y ž. (2. mn. -šek) 1. řidč. pastouška: obecní p.; byl bych tátovi p-u zlatem pobil (Hol.) *2. k p…

pastušský

příd. řidč. k pastucha; pastýřský, pastuší: p-á chýše, hůl (Ner.)

pastva

, -y ž. (2. mn. -tev) 1. pasení (dobytka, husí): hnát na pastvu; p. nastane, škola přestane (Něm.); …

pastvec

, pastvice v. pastevec

pastvina

, -y ž. pozemek, na kt. roste pastevní porost; pastvisko, pastviště, pastva 4: horská p.; žírná p.;

pastvinář

, -e m. kdo se zabývá pastvinářstvím; (dř.) majitel pastvin pro chov dobytka

pastvinářský

příd. týkající se pastvinářství: p-é družstvo; p-á oblast

pastvinářství

, -í s. zeměd. zakládání a obhospodařování pastvin a jejich využívání k chovu dobytka: horské p.

pastvinatý

příd. řidč. oplývající pastvinami, pokrytý pastvinami: p-é stráně; p. kraj

pastvinný

(*pastvinový Preis.) příd. k pastvina: p. porost; p-á půda; zool. křísek p-ný

pastvisko

, -a (2. mn. -sk, -sek), pastviště, -ě (2. mn. -šť) s. pastvina, pastva 4: obecní p.; p-sko na svahu…

pastvištní

příd. k pastviště: p. porost

pastviti (se)

ned. (3. mn. -í) mysl. a ryb. (o zvěři a o rybách) přijímat potravu; pást se 1; krmit se: v oboře (s…

pastýř

, -e m. 1. (též pastýřka v. t.) kdo se zabývá pasením dobytka; pastevec: obecní p.; troubení p-ů; ♦

*pastýřit

ned. (3. mn. -í) být pastýřem, pást dobytek: p. po otci (Baar)

pastýřka

, -y ž. (2. mn. -řek) 1. k pastýř: p. stáda ovcí 2. ob. žena pastýře

pastýřský

příd. k pastýř; pastevecký, pasácký: p-á salaš, chýše; p-á hůl; p. pes sloužící k hlídání stád; p-á …

pastýřství

, -í s. zaměstnání pastýře, pasení dobytka; pastevectví, pasáctví 1

pastýřstvo

, -a s. řidč. pastýři (jako celek) (Staš.)

pasuňk

, -u m. nář. pastvina, pastviště (Herb.)

pasus

(dř. ps. též passus), pasu m. (z lat.) kniž. odstavec, úryvek, úsek (písemného n. mluveného projevu,…

*pasvětlo

, -a s. (2. mn. -tel) mdlé, slabé světlo (Til., Zey.)

pasvit

, -u m. (6. j. -u) řidč. mdlý, slabý svit: měsíční p.; za ranního p-u

*pasvoboda

, -y ž. lžisvoboda (Opol.)

paškudit

, řidč. paskudit ned. nář. (co) znešvařovat, kazit, poškozovat: jazyk český se paškudí (Herrm.); co …

polocizopasník

, -a m. zool., bot. polocizopasný živočich n. rostlina; hemiparazit; polocizopasný příd. zool., bot.…

pospas

, -u m. (z it.) †1. (zprav. mn. pospasy) lahůdka, zákusek; hody 1: poručil si ještě "kousek sýra na …

pozápas

, -u m. (6. j. -e, -u) sport. zápas hraný po hlavním zápase (op. předzápas): v p-e se utkala družstv…

propasírovati

dok. kuch. (co) k pasírovati: p. maliny; propasírovaná zelenina

propast

, -i ž. (mn. 1., 4. -i, 3. -em, 6. -ech, 7. -mi) 1. hluboká rokle s příkrými stěnami: srázná, hlubok…

propastný

(*propastní) příd. kniž. týkající se nějak propasti; připomínající ji (hloubkou, srázností, ponurost…

propasťovitý

příd. řidč. připomínající propast: p-é jeskyně (R. právo); p-é stěny (Mah.)

*prostopasý

příd. bás. 1. nemající (ani) pás, nahý: p-á Venuše (Čech) 2. prostopášný: zbujnost p-á (Čech)

prozápasiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) strávit (čas) zápasem; probojovat: p. zbytek života (Herrm.); — prozápas…

předzápas

, -u m. (6. j. -e, -u) sport. zápas, utkání ap. před začátkem hlavního zápasu, utkání

†přepasek

, -sku m. (6. mn. -scích), †přepáska, -y ž. (2. mn. -sek) pás I 1 (Čel.)

přepasírovati

dok. kuch. (co) propasírovat: p. maliny (na šťávu)

přepasovati

v. přepásávati

připasovat

dok. ob. (co) přesně upravit, přizpůsobit, nařídit: p. klíč k zámku; p. roury do sebe

radiokompas

, -u m. (6. j. -u, -e) sděl. tech. samočinný palubní rádiový zaměřovač udávající odchylku podélné os…

repase

[-se], -e ž. (z fr.) stroj. rozebrání, prohlídka stroje s případnou opravou po zkušebním běhu

samospasitelný

(†samospasný Klicp., Čech) příd. náb., jinak zprav. iron. n. hanl. mající výhradní moc spásy n. vůbe…

*skotopas

, -a m. (mn. 1. -i, -ové, 6. -ech) pasák skotu, skoták 1 (Hol.)

†spasenec

, -nce m. (v náb. pojetí) kdo je spasen (Koll., Suš. aj.)

spasení

, -í s. 1. (v náb. pojetí) umožnění věčného života; spása 1: církev učila, že jen v církvi je s. (Z.…

spasitel

, -e m. 1. (ps. též Spasitel) náb. Kristus, kt. podle bibl. tradice a křesťanské víry umožnil svou s…

spasitelný

příd. poněk. zast. 1. řidč. mající moc spásy (ve význ. 1); jsoucí jejím zdrojem: církev jedině s-á (…

spasitelský

příd. k spasitel; vykupitelský: náb. zrození s-ého děťátka (John) Krista; – kniž. s-é poslání, dílo;…

spasitelství

, -í s. řidč. spasitelská činnost: diletanti s. (K. Čap.)

spasiti

dok. (3. mn. -í, rozk. spas, trp. -sen) (koho, co) 1. (v náb. pojetí) umožnit někomu spasení 1: círk…

spasma

[-zm-], spazma, -tu s., spasmus, spazmus, -mu m. (6. j. -u) (z řec.) kniž. a odb. křeč: milostné spa…

spasmofilie

[-zmofí-], spazmofilie, -e ž. (z řec.) med. náklonnost, sklon ke křečím; -filní [-fi-] příd.: s. dět…

spasmolytický

[-zm-ty-] příd. (z řec.) med. uvolňující křeče: s-é účinky léku

spasmus

v. spasma

spásný

, poněk. zast. spasný příd. přinášející spásu, záchranu: s-á myšlenka; s. čin, nápad prospěšný; s-é …

spastický

v. spasma

spastviti se

dok. (3. mn. -í) ryb. (o rybách) přijmout potravu, nakrmit se

spolupasažér

, -a m. poněk. zast. spolucestující (Klost.)

*spoluzápasník

, -a m. kdo společně s někým o něco zápasí: předčit své s-y (Vrchl.)

šanžé pasé

(dř. ps. changez-passez) (fr.) kouzelnická formule; též neskl. s. kouzelnická proměna: š. p. pouťový…

tempi passati

[-sáty] (it.) kniž. minulé, staré časy (Mach.)

topas

, topaz, -u m. (6. j. -u, -e) (z lat. driv. řec.) miner. různě zbarvený polodrahokam, zprav. průhled…

trapas

, -u m. slang. expr. trapná, nepříjemná situace, událost: byl z toho pěkný t. (R. právo)

trpaslictví

, -í s. biol., med. trpasličí vzrůst, nanismus

trpasličí

, poněk. zast. trpaslický (*trpaslí Ner.) příd. 1. týkající se trpaslíka (ve význ. 1): t. obyvatelé;…

trpaslík

(ob. trpajzlík, *třepaslík Wint.), -a (*trpásek, -ska, 1. mn. -skové, Mař.) m. (6. mn. -cích) (trpas…

třepaslík

v. trpaslík

ťulpas

, -a, řidč. -e (1. mn. -ové), ťulpa (nář. ťula Těsn.), -y m. (z něm. driv. maď.) ob. hanl. hloupý, n…

*ťulpasovitý

příd. mající vlastnost ťulpasů, přihlouplý (Šal.)

upas

, -u m. (6. j. -u) (z mal.) prudce jedovatý tropický strom; bot. rod Antiaris; upasový příd.: u. str…

*útlopasý

příd. štíhlý, útlý v pase: ú-é děvče (E. F. Bur.)

velepastýř

, -e m. zř. zast. arcipastýř 2 (círk.), arcibiskup, biskup I (Mach.); velepastýřský příd.: v-á berla…

*všespasitelný

, *všespásný (R. právo), *všespasný příd. přinášející spásu všem: v-itelná civilisace (Ath.); všespa…

vypasenec

, -nce m. řidč. expr. vypasený člověk; tlouštík: v. tukem překypující (Herrm.)

vypasený

příd. expr. (o zvířatech) dobře vykrmený; (o člověku) nadměrně živený; tlustý 3, otylý: v-á husa; v.…

vypasovat

dok. ob. (co) upravit (oblek) přiléhavě k tělu: kabát vypasovaný v bocích

vyzápasiti

(si) dok. (3. mn. -í) řidč. (co) zápasením získat, dobýt; vybojovat (si) 1: v. si přidělování úloh (…

zápas

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. bojové utkání, střetnutí zprav. dvou protivníků n. dvou stran o vítězství;…

*zápasek

, -sku m. (6. mn. -scích) místo za pasem, zápasí: klíče visící v z-u (Havl.)

zapasený

příd. řidč. (o dobytčeti) takový, kt. se zapásl: z-é dobytčátko (Krásn.); přen. expr. tak jsme byli …

zápasí

, -í s. řidč. zast. místo za pasem (ve význ. 1): vytrhla mu ze z. dýku (Hol.)

zápasící

, -ho m. (zápasící, -í ž.) zprav. mn. poněk. kniž. kdo zápasí (ve význ. 1); zápasník: prudké oddycho…

zápasiště

, -ě s. (2. mn. -šť) místo, kde se zápasí; aréna 1: protivníci vstoupili na z.; zprav. přen. oblast …

†zápasitel

, -e m. zápasník: z. s osudem (Lum.)

zápasiti

ned. (3. mn. -í) 1. (s kým, čím; ~; řidč. čím) utkávat se v zápase (ve význ. 1); potýkat se 1, bojov…

zápasivý

, řidč. zápasný (†zápasní Jg.) příd. kniž. 1. příznačný pro zápas (ve význ. 1), svědčící o zápasení …

zápasní

v. zápasivý

zápasnický

příd. k zápasník: mladá z-á generace; z-á aréna; z. vzhled, výraz; ovládat orchestr z-mi gesty (Řez.…

zápasník

, -a m. (6. mn. -cích) (zápasnice, -e ž.) kdo zápasí, účastní se činně zápasu: statný z.; z. s býky;…

zápasný

v. zápasivý

zapasovat

dok. slang. (co kam) vpravit 2, zasadit 1: z. do záhybu sukně zip; z. rouru do komína; — zapasovat s…

zápasový

příd. k zápas 3: sport. publ. mezinárodní z-á zkušenost; z. ráz tréninku; → přísl. *zápasově: z. nej…

zapaspulovati

dok. (co) k paspulovati; zalemovat: z. okraj rukávu

*zpasivisovati

[-zo-], *zpasivizovati dok. kniž. (koho, 4. p.) učinit pasívním (Šal.)

zpasivnělý

, zpasívnělý příd. poněk. kniž. takový, kt. zpasívněl (Šal., Kar.)

zpasivněti

, zpasívněti dok. (3. mn. -ějí) poněk. kniž. stát se pasívním: bolestí otupěl a zpasívněl

zpasivniti

, zpasívniti dok. (3. mn. -í) poněk. kniž. (koho, co) učinit pasívním: z. dítě přílišnou péčí

zpaskudit

v. zpaškudit

zpasterisovati

[-zo-] (dř. ps. též zpasteurisovati), zpasterizovati dok. odb. (co) k pasterizovati (ned.): z. mléko

zpaškudit

(Herrm.), zpaskudit dok. (3. mn. -í) zast. ob. expr. (co) pokazit 1, zkazit 1, znešvařit: dílo je př…