pero, péro (†píro Jir., Wint.), -a s. (2. mn. per) 1. větší součástka krytu ptačího těla (peří), zejm. v křídlech a v ocasu, užívaná zprav. pro ozdobu: myslivecký klobouk s tetřevím perem; vějíř z pavích per; zool. ptačí p. rohovitý útvar kryjící ptačí tělo, skládající se z brku a z praporce: rejdovací, krycí, obrysová pera 2. nástroj k psaní, kreslení ap.: ocelové, skleněné p.; plnicí, kuličkové p.; rýsovací p.; staré brkové p.; kresba perem; přen. o činnosti, kt. souvisí s psaním, spisováním: článek pochází z jeho pera napsal jej; v kvartě chopil jsem se pera (Jir.) začal jsem spisovat; dobře vládne perem je dobrý stylista, spisovatel; vylíčit něco mistrovským perem velmi dobře po stránce stylistické, umělecké; mistr pera význačný stylista, spisovatel; působil slovem i pérem přednáškami i literární činností; živit se perem literární prací; je to člověk od pera (dř.) písař; (dnes) člověk vzdělaný, kt. spisuje, novinář, spisovatel ap.; mít ostré, špičaté p. ostře kritizovat; vyřídit něco škrtnutím pera rychle, snadno; říkat někomu něco do pera předříkávat, diktovat; dát někomu něco do pera naznačit, co má psát; vnuknout, navést ho k tomu; mluvit někomu do pera podporovat jeho názor, záměr 3. pružná kovová součást něj. stroje, přístroje ap., pružná součást něčeho: péra v pohovce, v sedadle auta; prasklé p., vymrštila se jako p.; tech. pružná součást sloužící k zachycení n. utlumení nárazů (u vozidel) n. k pohonu (v hodinářství), pružina: hodinové p. jehož napětí uvádí do chodu hodinový stroj; stroj. (jen pero) podélný klín bez úkosu; (v tesařství a truhlářství) plochá lišta na jednom ze spojovaných kusů dřeva zapadající do drážky druhého kusu: spojovat na p. †4. kord: na rohatině v řemenech zavěšen rapír nebo dlouhé péro (Wint.) 5. nář. svazek květů se stonky, kytice: z jara dělají se péra z lesních a polních květin (Něm.) 6. kuch. hovězí maso mezi krkem a hřbetem 7. zhrub. ve spoj. tě péro! kamarádský pozdrav; zdrob. pérko, pírko v. t., perečko, pérečko, pírečko v. t.