plíce, plic ž. pomn. (3. plicím, plícím) (řidč. j. plíce, -e ž.) hlavní orgán dýchacího ústrojí člověka a vyšších obratlovců: dýchat p-mi; nabrat vzduch do plic; zápal plic; je chycen na p. (ob.) trpí plicní chorobou; oddechnout si, vydechnout z plných plic osvobozeně; přen. zeleň p. města; říci něco od plic upřímně, bez obalu, bez zatajování; mluvit od plic přímo, jadrně; zasmát se od plic upřímně, srdečně; spílat, klít z plných plic ostře, jadrně; volat, křičet, zpívat z plných plic velmi hlasitě; vymluvit si, vykřičet si p. vyčerpat se mluvením, křikem; med. pravá, levá plíce; rozedma plic emfyzém; zdrob. plíčky v. t.