plakati ned. (1. j. pláču, pláči, rozk. plač, plakej, přech. přít. pláče, plakaje, plačíc, plakajíc) 1. (~; co; pro koho, co; nad kým, čím; řidč. o koho, co; za kým, čím *po kom, čem) prolévat, ronit slzy, často se vzlykáním, při silném pohnutí mysli, zvl. při žalu, lítosti; truchlit nad někým, něčím; naříkat, bědovat: tiše, hlasitě, hořce, křečovitě, usedavě p.; p. lítostí, radostí, strachy, vzteky; p. zimou; plačící dívka; kudy chodí, tudy pláče; děvčátko pláče do krásy pláč jí neradí; dítě pláče, dej mu pít!; není proč p. rmoutit se; krvavé slzy bych plakala velmi toho lituji; plakala pro svého manžela, pro ztracené štěstí; p. nad dětmi; p. nad neštěstím národa; plakal, ale ne o čest domu (A. Mrš.); (mrtvému) zpívali a za ním plakali (Hál.); matka plakala dlouho po svém synu (Erb.); přen. plačící vrby (V. Mrš.) smuteční 2. zast. a kniž. (koho, co, řidč. koho, čeho) oplakávat: nebylo dědiny, kdež by neplakali několik mrtvých (Jir.) 3. řidč. slzet: při rýmě oči pláčou 4. expr. vydávat zvuky podobné vzlykavému pláči n. zvuky vyvolávající smutnou náladu; kvílet: housle plakaly; hrdlička v listí pláče (Vrchl.); naříkal, plakal umíráček (Jir.) ○ předp. do-, na-, na- se, o-, od-, po- (si), pro-, pře-, roz-, roz- se, u-, vy- (povy-), z-, za- (poza-); nás. plakávati ○ předp. v. plakati kromě na-, na- se, pře-, z-