platný (řidč. v přísudku též jm. tvary platen, -tna, -tno) příd. 1. mající povahu normy; uznávaný, závazný: p-é rozhodnutí; podle p-ch zákonů; p-é ceny, sazby; p-é manželství; obecně p-á zásada, myšlenka běžná; brát jako (za) p-ou (čast. bernou) minci věřit něčemu, mít to za pravdu; práv. p-é právo mající v urč. době platnost 2. mající účinek, význam, cenu, nejsoucí marný, zbytečný: p. člen lidské společnosti prospěšný; prokázat p-é služby cenné; nebylo to nic p-é; co p-o, málo p-é, doma je doma!; domluvy nebyly mnoho p-y; práce kvapná málo p-á (přísloví); je mi čerta p. (expr.) nic; nic p-o, musíme jít je nutno se podřídit †3. poplatný, platící: ta města jsou málo p-a (Wint.) platí málo, malé platy; přísl. k 1, 2 platně: p. hlasovat, rozhodovat, soudit; – p. pomáhat, přispět; podst. k 1, 2 platnost, -i ž.: p. peněz, známek; nabýt, pozbýt p-i; prodloužit p. poukazu; ponechat v p-i nařízení; rozhodnout s okamžitou, s konečnou p-í; dekret se zpětnou p-í; rozsudek nabyl právní p-i; s p-í od...; slova obecné p-i; přijít, přicházet k p-i k uplatnění, zhodnocení; mít trvalou p. hodnotu, cenu; zast. být k p-i (Něm.) ku prospěchu, k užitku; práv. p. zákona skutečnost, že je po splnění všech náležitostí součástí právního řádu; p. manželství, rozhodnutí, smlouvy ap. skutečnost, že splňují zákonné náležitosti