plod, -u m. (6. j. -u) 1. část rostliny vzniklá z oplozeného květu a obsahující semeno (semena), někdy požívaná pro dužnatý jedlý obal (např. jablko ap.) n. pro semeno (vlašský ořech ap.): ovocné plody; nezralé, zelené, šťavnaté plody; lcsní plody; čeká, až mu zralý p. do klína sám padne (Havl.) dosáhne cíle bez námahy; přen. sémě zaseté revolucí začíná nést bohaté plody; bot. ústroj vzniklý ze semeníku, obsahující semeno n. semena: dužnatý p. jabloně; suchý p. pampelišky, habru; pukavý p. lilie 2. nový organismus vyvíjející se v mateřském lůně: vývoj, vyhnání plodu; chodit s plodem pod srdcem; biol. fétus; včel. souhrnný název pro vývojová stadia včel (vajíčka, larvy a kukly) 3. kniž. to, co vzniká něj. prací n. něj. úsilím; výsledek, výtěžek, zisk: p. pilné práce; plody budovatelského úsilí 4. kniž. výtvor (zprav. umělecký), dílo: plody písemnictví, kultury; malířského umění; zdrob. k 1, 2 plůdek v. t.