plot, -u m. (6. j. -ě, -u) ohrazení něj. prostoru, pozemku ap. z tyčí, drátěného pletiva, propleteného proutí a j. materiálu: obehnat plotem dvůr, sad; dřevěný, plaňkový p.; živý p.; zacpat díru v plotě, přen. zaplatit nejnaléhavější dluh; expr. být jako kůl v plotě zcela opuštěný, osamělý; zahynout u plotu, za plotem v bídě a v opuštěnosti; rybn. síť, kt. se ohraničuje loviště; horn. stojkový p.; zdrob. plůtek v. t.