počasí, s. 1. též poněk. zast. ob. a žert. počas, -u m. stav ovzduší na jistém místě a v jisté době; povětrnost, čas 7: jasné, shnnečné, pěkné, teplé p.; deštivé, vlhké, nevlídné, špatné p.; stálé, nestálé, aprílové p.; mluvit o p.; změna p.; ob. psí počasí (počas Otč.) †2. též počas roční období: čtvero ročních p. (Ner.); dle ročních p-ů (Vrchl.) 3. též počas nář. krásná, příznivá povětrnost (op. nečas): revoluce jest bouřka, po které následovati má počasí (Havl.); je počas (Nov.); expr. zdrob. počasíčko, -a s.