podobný příd. 1. (ve spoj. být podoben, -bna, zprav. v jm. tvaru) (komu, čemu: †ke komu; zast. a nář. na koho; *do koho, čeho) mající někt. vlastnosti, rysy shodné s někým, něčím, mající přibližně stejnou podobu (ve význ. 1) n. stejný ráz (op. rozdílný, odlišný): dvojčata k nerozeznání p-á; byli si p-i jako vejce vejci; povahou je p-n otci; jste ke mně na vlas p-n (Klicp.); na koho bude dítě p-o (Kosm.); zcela do otcova plemena p-en (Svět.); měla p. osud jako její matka; mít p-é názory příbuzné, blízké; vedle v domě se stal p. případ; boj proti oportunistům a jim p-m živlům; nemocný si už nebyl p-en velmi se vzezřením změnil; všecko umyla, že to bylo světu p-o (Něm.) mělo slušný vzhled; to je mu p-é to lze od něho očekávat; p-ého peří ptáci se k sobě táhnou (pořek.) lidé stejného založení se přátelí, spojují; geom. p-é útvary u kt. jsou velikosti k sobě příslušných úseček v témž poměru 2. hovor. toho druhu; takový, obdobný: p-é požadavky jsou nespravedlivé; nesmí si přece klást p-é podmínky 3. nář. pěkného vzhledu, pěkný, hezký 1: byl to mladík p., že by každá mu rámě podala (Jir.) †4. pravděpodobný: p-é, že jsou ještě v městě (Jg.); přísl. podobně, podobno v. t.; podst. podobnost v. t.