podstatný (†podstatní Tyl aj.) příd. 1. takový, kt. je podstatou, základem něčeho; hlavní 1, základní, konstitutivní, kardinální: voda je p-ou součástí všech organismů; p-á myšlenka vědeckého díla; lišit znaky p-é od nepodstatných, podružných; jaz. p-é jméno ohebné slovo skloňované, kt. pojmenovává osoby, zvířata a věci anebo je samostatným názvem pro vlastnosti a děje, substantivum 2. řidč. takový, kt. má věcný podklad; opodstatněný, odůvodněný, oprávněný: p-é námitky, obavy 3. hovor. takový, kt. vydá na hutnosti: vydatný, hutný 1: pojíst něco p-ého; oslavit vítězství douškem něčeho p-ého (Řez.) 4. takový, kt. má velký význam n. rozsah; významný, důležitý, závažný, značný: umění jako p. činitel všeobecného pokroku; přetisk bez p-ch změn; neřekl nic p-ého; – p. pokles cen; p-é zlepšení choroby; p-é nedostatky práce; p-é rozdíly v názorech; p-é překročení plánu; přísl. podstatně v. t.