pohybovati (†pohýbati Čel., Koll.) ned. 1. (čím; *co Svět.) uvádět něco v pohyb; hýbat 1: p. prsty, nohama, rty; p. loutkami; p. klikou, pákou, kormidlem; vítr pohybuje okenicemi 2. řidč. (kým, čím) vzbuzovat v někom, něčem živý zájem, působit rozruch; hýbat 3; zast. působit, zvl. citově, na někoho, něco: poezie pohybuje světem (Havl.); – strach a naděje pohybovaly srdcem jejím (Sab.); pohybovati se (†pohýbati se Pfleg.) ned. 1. měnit svou polohu; hýbat se 1; konat pohyb urč. směrem, po urč. dráze: rty, prsa se volně pohybují; pero se v násadce pohybuje viklá; – průvod se pomalu pohybuje jde, ubírá se; auto se pohybovalo velkou rychlostí jelo; pták se pohyboval ve velké výši létal; p. se z místa na místo přecházet; p. se (čast. točit se) v začarovaném, bludném kruhu 2. (kde, jak; ~) žít, být zvyklý životu v urč. společenském prostředí; být společensky zběhlý, umět se chovat ve společnosti: p. se v uměleckých kruzích; pohybovalse nejraději mezi herci (Ner.); – neumí se p.; p. se ve vyšších sférách utíkat před skutečností 3. mít urč., často proměnlivou hodnotu v rozmezí časovém, prostorovém ap.; proměnlivě probíhat, dít se, odehrávat se: náklad knihy se pohyboval mezi 1000 2000 výtisků; teplota se pohybuje kolem nuly; – hovor se pohyboval v mezích společenské slušnosti ○ předp. za-; nás. pohybovávati, pohybovávati se; dok. pohýbnouti, p. se, pohybnouti, p. se