pokoušeti ned. (3. mn. -ejí) k pokusiti 1. (koho, 4. p.; ~) znepokojovat, dráždit, škádlit: stále (někoho) pokouší a nedá pokoj; chlapci často pokoušejí děvčata 2. řidč. (koho, 4. p.; koho k čemu) podněcovat k něj. reakci; ponoukat, nutkat: pokoušela ji zvědavost; vše ho pokoušelo k smíchu dráždilo 3. (koho, 4. p.; ~) uvádět v pokušení; svádět, ponoukat (k zlému): ďábel je pokouší; zahálka pokouší k neřesti; odolat všemu pokoušení (Pal.) všem svodům 4. ust. spoj. p. osud, štěstí, Štěstěnu ap. příliš odvážně se pouštět do něčeho a spoléhat na pomoc, na štěstí ap.: ráda pokoušela nebezpečí (Maj.) 5. (koho, 4. p.) řidč. (zprav. o tělesné bolesti) trápit: zuby tě pokoušejí?; pokoušel ho kašel +6. (co) zakoušet: p. nesnáze s penězi (Wint.); pokoušeti se ned. k pokusiti se: p. se o něčí záchranu, o útěk; p. se vstát, usnout; řidč. pokoušel jsem se v malířství s úspěchem (Pfleg.); – pokouší se o mne chřipka, mdloba; přen. expr. to prý se ďábel o mě pokouší (Zápot.) jsem v pokušení ○ předp. na- se; nás. pokoušívati, pokoušívati se ○ předp. na- se