Nalezeno 58 heslových statí.

odpopelňovací

, řidč. odpopelovací příd. tech. sloužící, určený k odpopelňování, odpopelování: o. zařízení

odpopelňovati

, řidč. odpopelovati ned. tech. (co; ~) zbavovat popela: o. kotle; hydraulické odpopelňování odplavo…

*podpopelný

příd. pečený pod popelem, v popelu: p-é placky (Hol., Sez.)

popel

, -a, -u, zast. -e m. (j. 3., 6. -u, zast. -i) 1. zbytek po spálení něj. látky: vybírat p. z kamen; …

popeláč

, -e m. zeměd. plemeno šedých holubů

popelák

, -u m. (6. mn. -cích) 1. horn. dvojitá uzavírací zeď s mezerou vyplněnou popelem *2. vůz na odvoz p…

popelář

, -e m. (popelářka, -y ž.) 1. zaměstnanec, kt. odváží popel a jiné odpadky 2. někdejší výrobce popel…

popelářský

příd. k popelář: p. vůz; p-é jámy

popelářství

, s. zaměstnání popeláře

popeláším

ned. bud. k pelášit (v. po- III 1) (vedle budu pelášit)

popelatý

v. popelavý

popelavěti

ned. (3. mn. -ějí) dostávat popelavou barvu: tváře nemocného popelavějí; obloha po západu slunce pop…

popelavý

(†popelatý Wint., Rais, *popelkavý Preis.) příd. šedý jako popel: p-é peří holuba; p. dým; nebe zata…

*popelcový

příd. k popelec; přen. pochmurný, smutný: jídelna ve své pustotě div ne p-é (Til.); přísl. *popelc…

popelčí

příd. 1. vlastní popelkám I 1, z popelky I 1 pocházející; popelkový: p. kožky; p. kožich *2. vlastní…

popelec

, -lce m. círk. 1. obřad, při kt. se dělá věřícím v kostele na Popeleční středu posvěceným popelem z…

popeleční

(†popelečný Jir.) příd. círk. k popelec, Popelec: p. znamení; P. středa jíž začíná katol. předveliko…

popelice

I, -e ž. poněk. zast. 1. popelka I 1: sibiřské p. 2. kožišina z popelice; popelka I 2: sukně podšitá…

popelice

II, -e ž. řidč. expr. popelka II: (hostitelka) v prostých domácích šatech jako p.

popelíček

v. popel

*popelík

, -a m. (6. mn. -cích) odstrčený, zanedbávaný chlapec: byl za p-a považován (Něm.)

popelín

, -u m. (6. j. -u) (z fr.) text. měkká hustá tkanina z příze, zprav. s plátnovou vazbou; popelinový

popeliště

, s. (2. mn. -šť) 1. (též *popelisko, -a s., 2. mn. -sk, -sek, Heyd.) místo s popelem, kde hořel …

popeliti se

ned. (3. mn. -í) (o drůbeži) vyvalovat se v popelu, v prachu: slepice, vrabec se popelí; expr. děti …

popelivka

, -y ž. (2. mn. -vek) vysoká bylina s šedozelenými listy a s hroznem zlatožlutých květů; bot. rod Li…

popelka

I, -y ž. (2. mn. -lek) 1. šedá odrůda veverky obecné, žijící na území SSSR 2. cenná zimní kožišina t…

popelka

, -y ž. pohádková postava opomíjené, odstrkované, ale nakonec odměněné dívky: pohádka o P-ce; expr…

popelkavý

v. popelavý

*popelkovati

ned. být popelkou II, být odstrkován: přen. expr. literatura popelkuje (Kronb.)

popelkový

příd. k popelka I 2; popelčí 1: p. kožich, límec

popelnatost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je popelnaté 2. tech. poměrné množství popela v palivu: p. uhlí, koksu

popelnatý

příd. zř. obsahující popel: p-á suť (Heyd.), přen. p-á hlubina oblohy (Rais) popelavá; tech. vyznaču…

popelnice

, -e ž. 1. nádoba na popel a smetí: sypat popel do p-ic 2. schránka na popel osob pohřbených žehem; …

popelnicový

příd. k popelnice: p. háj; archeol. p-á pole

*popelnička

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. zdrob. k popelnice (Vocel) 2. popelník 1: p. a sirky (Olb.)

popelník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. nádobka na oklepáváni popela z cigaret; popelníček: zbytek cigar…

popelníkový

příd. k popelník: p-á dvířka

-popelniti

, -popelňovati jen s předp.: od-, z-

popelný

příd. kniž. a zast. k popel: vrstva p-á (Vocel); přen. sivě p-á pleť (Šal.) popelavá

popelovina

, -y ž. tech. zprav. p-y nehořlavé části hmoty

popelovitý

příd. 1. obsahující popel: p. humus 2. (též *popelovatý Rais) připomínající popel: půda moučná, p-á;…

popelový

příd. k popel: žel. p-á jáma mezi kolejnicemi na popel z lokomotiv

Popeluška

, popeluška v. Popelka

popelvar

, popelvál, -a m. (sloven.) lenoch, pecivál; odstrkovaný ubožák: spíš a válíš se, p-vále (Hol.); – j…

popelvarit

ned. nář. být popelvarem, živořit: nebudu na věky věkoma p. (Wint.)

upopeliti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co, koho) znečistit, zamazat popelem n. jinou nečistotou: upopelená tovární …

vypopelit se

dok. (3. mn. -í) řidč. dosyta užít popelení (v. vy- II): otřást se jako slepice po vypopelení (Tomeč…

zapopeliti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co, koho) zašpinit popelem; expr. zašpinit vůbec: z. si ruce (Maj.); – expr.…

zpopelavělý

příd. takový, kt. zpopelavěl: únavou z. obličej; stářím z-é vlasy

zpopelavěti

dok. (3. mn. -ějí) stát se popelavým: jeho tvář (nemocí) zpopelavěla zešedla; vousy mu stářím zpopel…

zpopeliti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) proměnit v popel, zprav. spálením: (suroviny) získané zpopelením chaluh;…

zpopelnatělý

příd. řidč. proměněný v popel: doutnající "františek", do polovice již z. (Herrm.); přen. zdvihám se…

zpopelnění

, s. kremace: z. zesnulého; z. v motolském krematoriu; v. též zpopelniti

*zpopelněti

dok. (3. mn. -ějí) proměnit se v popel (Křelina)

zpopelniti

dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.; ~) pohřbít žehem: z. mrtvolu; jeho pozůstatky byly zpopelněny

zpopelňovati

ned. k zpopelniti: spolek pro zpopelňování (Lang.) kremaci

*zpopelovatělý

příd. takový, kt. zpopelovatěl: z-é vlasy (Třeb.)

zpopelovatěti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se popelavým: nebe zpopelovatělo (Rais); vlasy mu zpopelovatěly