poslední příd. 1. jsoucí v něj. místním n. časovém pořadí na konci, za kt. už nic, nikdo nenásleduje (op. první): p. lavice, řádka; je p-ho března; p. třetina hokejového zápasu; p. čtvrt (měsíce); p. stupeň rakety; přijít p.; p. pozdrav, doprovodit někoho na p. cestě účastnit se jeho pohřbu; p. Přemyslovci; být p. svého rodu, p. mohykán; v ust. spoj. vrátit peníze do p-ho haléře všechny; bránit se do p-ho muže dokud všichni nepadli; dělat něco na (v) p. chvíli opožděně a naspěch; bude pracovat do p-ho dechu do smrti; pomýšlet na p. věci člověka na smrt; myslil, že se blíží, bije jeho p. hodinka že umírá; je v p-m tažení (ob. euf.) umírá; expr. musí mít p. slovo odmlouvá, chce prosadit své mínění; to je mé p. slovo konečné rozhodnutí; udělat všechno do p. písmeny, do p-ho puntíku úplně, přesně; ob. v platnosti podst. jm. v ust. spoj. obstarat, koupit první p. všecko; práv. p. vůle, p. pořízení projev zůstavitelovy vůle pro případ smrti, závět, testament; náb. p. večeře (Páně); círk. p. pomazání (katol.) svátost udílená těžce nemocným; náb. p. soud (při konci světa) 2. zbývající, jediný: koupit něco za p. peníze; vydat na něco p. sílu; přijít o p. (majetek); obětovat p. (peníze); ob. mlít, klepat z p-ho, zř. pískat z poslední díry (Gottw.) být u konce s penězi ap.; vydávat poslední síly; euf. umírat 3. (o době) přímo, právě předcházející; předešlý, minulý 2; nedávný a až dosud trvající; z takové doby pocházející; nejnovější: během p-ch dvou let; – v p. době nevypadá dobře; – p. novinky; p. móda 4. jsoucí podle významu na konci, nejméně, nejníže ceněný, mající nejmenší hodnotu (op. první): být u někoho p.; být na p-m místě (v hodnocení), mezi p-mi; nejposlednější sluha; to už je to p., co ty řekneš toho nikdo nedbá; být p. v kalendáři být opomíjen 5. (též †poslednější) poněk. zast. (tento) nakonec, naposled uvedený, jmenovaný: p. dva jezdívali ze zámku na zámek (Něm.); (ze dvou možností) zvolil jsem p-ější (Arb.); přísl. posledně v. t.