potřebovati ned. 1. (co, koho; kniž. a zast. čeho, koho; s inf.) (o osobě) mít, pociťovat potřebu něčeho, někoho, nemoci se obejít bez něčeho, někoho, muset mít někoho, něco: potřebujeme mír, svobodu a práci; p. přístroje, peníze; p. lék, pomoc, klid; potřebuje odpočinku; dostával, co potřeboval; od tebe nic nepotřebuji; potřebuji někoho, kdo by šel se mnou; k tomu nikoho nepotřebuji; potřebuje si odpočinout; potřebuje být sama; nutně něco p.; p. něco jako sůl (soli) velmi nutně, naléhavě; ob. to nemůžeme teď p. to se nám nehodí; nemohu vás tu p. překážíte mi; potřebuje jen mrknout, a já už vím, co chce stačí, když jen mrkne; dál už nepotřebuješ povídat nemusíš; ten moc nepotřebuje málo vydrží, snese, je málo odolný; čím kdo víc má, tím víc potřebuje (pořek.) má víc potřeb, nároků 2. (co, řidč. čeho) (o věci) být naléhavě nutný, nezbytný pro něco; vyžadovat si, vynucovat si, zasluhovat si: všechno potřebuje svůj čas; to nepotřebuje důkazů; věc potřebuje důkladného uvážení †3. (čeho, koho; řidč. co, koho) používat, užívat: nemáme chuť dáti se p. za nástroj reakce (Havl.); potřebování hlaholice v úřadech (Šaf.) ○ předp. o-, s-, u-, vy-; nás. †potřebovávati: potřebovával vždy pomocníka silného (Pal.) používal