potom (nář. potomák Preis., potomej, potomejc Nov.) přísl. 1. vyjadřuje časovou posloupnost, následnost něj. děje po jiném ději; později, pak 1, nato 1, poté: navečeřel se a p. šel spat; co (bylo) p.?; okusil (buchtu) a ještě si nechal na p. (Maj.) pozdější dobu; napřed se mlátí, p. se platí (přísloví) 2. vyjadřuje prostorovou posloupnost, následnost místa; dále 1, pak 2: na rohu je květinářství, p. mlékárna; cesta vede polem a p. lesem 3. hovor. (v souvětí podmínkovém) vyjadřuje důsledek něčeho, v tom případě; tedy, pak 3, tak: prospěje-li to věci, p. přijdu; jde-li o jeho otce, p. mu křivdíte; zač by to p. stálo? 4. hovor. v platnosti částice vyjadřuje rozpor něj. tvrzení s jiným; pak 4: aby tak p. nepřišel!; byla to sova a p. prý je sova nočním ptákem (Thom.) 5. hovor. v platnosti spojky vyjadřuje slučování; a I 1, i I, 2, dále 2, též, vedle toho, pak 6: město má střední školu, p. průmyslovku a zdravotnickou školu; jdu tam já, p. Jan a Jiří 6. hovor. ve spojkovém výraze a p. připojuje závěrečné a zprav. též nejzávažnější vysvětlení; kromě toho, nadto, a pak 7: zůstal doma, aby nezmokl, a p. aby dokončil práci; je neschopný a p. nevěřím mu