pověst, -i ž. (mn. 3. -em, 6. -ech, 7. -mi) 1. vypravování, kt. se váže na něj. hist. událost, osobu n. místo a je zcela n. zčásti vybájeno; liter. epický prozaický útvar takového obsahu (zprav. lid. původu): p-i o hradech a zámcích; sbírat p-i; p. o bílé paní; p. o Bruncvíkovi; národní, místní, heraldická p.; Jiráskovy Staré p-i české 2. kniž. zpráva o někom, o něčem šířená vyprávěním: roznesla se p., že...; šla o něm pověst, že..., z úst do úst letěla p. o neštěstí; p. o jeho učenosti 3. souhrn názorů šířených o někom, něčem, veřejné mínění o někom, něčem; jméno 3: mít dobrou, špatnou, pošramocenou p.; těšit se, požívat dobré p-i; získat světovou p. *4. (podle rus.) povídka: počátek delší p-i (Havl.)