povoliti dok. (3. mn. -í) 1. (co) uvolnit něco napjatého, sepjatého, těsného; popustit 1: p. brzdu; p. uzdu; p. strunu; p. kabát rozepnout; p. vlasy spustit, rozpustit; p. sukni, šaty rozšířit 2. (co komu) dát souhlas, svolení k něčemu, dovolit, připustit: p. výjimku, odchylku; p. odklad trestu; p. opravnou zkoušku; p. slevu; p. peníze (na stavbu ap.) 3. (o osobě) polevit 1 (v něj. činnosti); (o věci) pozbýt napjatosti; uvolnit se: p. v práci; v tomto čtvrtletí (žák) hodně povolil; p. v kroku, běhu zmírnit krok; běh; – očko na punčoše povolilo; struna povolila; povolilo mi vázání; sevřené pěsti povolily; povolily mu nervy ztratil vládu nad sebou 4. ztratit na síle, intenzitě; ustoupit: mrazy povolily; led povolil roztál; záchvat povolil; napětí povolilo; kázeň povolila uvolnila se; kašel nechce p. přestat; robota povolila byla mírnější 5. (~; komu, čemu) ustoupit fyzickému tlaku, tíze; neklást odpor něj. úsilí vůbec; vyhovět, ustoupit, poddat se 5, 1; uvolnit průchod duševnímu hnutí: zrezavělý zámek nepovolil; půda pod nohama povolila a sesula se; – p. ženě, dětskému přání, naléhání; nepovol, drž se!; – p. svému citu; *povoliti si dok. (co; ~) dopřát si: ještě si povolím chvilku (spánku) (B. Říha); snížiti úroveň, zhrubnouti, p. si (Dyk) uvolnit si v kázni, dovolit si; ned. povolovati, p. si