poznání, s. 1. nabytí, získání náležité představy, názoru o něčem, znalosti něčeho; náležitá představa, názor o něčem, znalost něčeho: jasné, hlubší p.; zdroje p.; nabýt, dojít p.; dospět k p.; cesta k p.; být utvrzen v svém p.; lid, který bažil po pravdě a p. (Vanč.); vědecké p. poznatky; bibl. utrhnout (podat) jablko (ze stromu) p. nabýt (poskytnout) poznání, původně pohlavního života, přen. i jiného; otevřít bránu (k) p.; filos. postižení skutečnosti poznávacími schopnostmi; teorie p.; p. smyslové, rozumové 2. jen v ob. ust. spoj. o p. o málo: být o p. delší; něčeho je o p. méně; o p. světlejší barva; o p. dřív; expr. zdrob. k 2 poznáníčko, -a s.: jen v ust. spoj. o p. kratší, veselejší ap.); v. též poznati