průvodce, -e m. (živ., 5. j. -ce) (průvodkyně, ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. kdo někoho doprovází; společník: slepec se svým p-m; pes, jeho věrný p.; přen. kniha se mu stala nezbytným p-m života 2. (čím; po čem; koho, 2. p.; ~) kdo provádí někoho při prohlídce něčeho: p. výstavou, po Praze; p. cizinců; je zaměstnán jako p. *3. průvodčí 1: p. vlaku (Rais) *4. doprovázeč 2: p. na klavír (R. Svob.); průvodce, -e m. (neživ.) 1. publikace informující o pozoruhodnostech města, kraje, o výstavě; základní odborná příručka ap.: koupit si mapu a p. po Jizerských horách; – technický p. 2. hvězd. méně hmotná složka dvojhvězdy