pracovati ned. 1. konat něj. práci vůbec; dělat 2: p. rukama, hlavou; p. tělesně, duševně; p. na poli, v kuchyni; pracovali na panském; p. dobře, poctivě, přesně, rychle, samostatně; p. do úpadu; umí p.; p. postaru; p. pro svou rodinu; zast. bratří polem pracující (Jir.) bojující, válčící; kdo nepracuje, ať nejí (heslo) 2. vykonávat něj. společensky užitečnou práci (jako své zaměstnání); vykonávat něj. práci pro obživu ap., být zaměstnán: dělat 1: p. v dolech, v průmyslu, v zemědělství, ve výzkumném ústavě; p. vědecky; – šla p. vstoupila do zaměstnání; po nemoci už zas pracuje chodí do práce; podn. hosp. p. v úkolu; p. přes čas 3. (na čem; poněk. zast., kniž. o čem, nespr. nad čím; řidč. co) konat práci, a tím postupně něco vytvářet, svou prací zhotovovat, vyrábět, provádět: p. na stavbě železnice, na úpravách terénu; p. na (poněk. zast. a kniž. o) knize, soše; p. na scénáři (nespr. nad scénářem); p. těsto vypracovávat, hníst 4. (s čím) mít něco jako předmět n. prostředek své práce; zacházet; (čím) (jako pomůcky) používat (čeho): p. se špatným materiálem; umí p. s jemnými přístroji, s chemikáliemi; celý život pracuje s čísly; p. v drobech (zast. ob., John) obchodovat; – p. nožem, štětcem; účelně p. nohama (při plavání ap.); řidč. p. lokty strkat, odstrkávat se při prodírání se davem ap.; přen. nevybíravým způsobem se drát vpřed; ob. pracuje jen hubou o práci jen mluví 5. (~; pro co) být činný, vyvíjet činnost v někt. oblasti lidského snažení vůbec; kniž. a zast. (o co; k čemu) snažit se, usilovat (oč): p. v závodním výboru, v národním výboru být činný jako funkcionář; aktivně politicky p.; osvětově p. mezi lidem; p. pro národ, pro osvobození; kniž. a zast. p. o zvelebení obce (Havl.); p. k zachování míru (Jir.); p. k novému světu (Fuč.); p. si do ruky vzájemně se podporovat; čas pracuje pro nás řešení v pozdější době bude snazší, pro nás výhodnější 6. (o strojích, o orgánech lidského těla ap.) být v chodu, v činnosti; fungovat 1; vyvíjet něj. úsilí, být v činnosti vůbec: stroj pracuje spolehlivě; srdce začalo opět pravidelně p.; při plavání musí nohy p. stejnoměrně; mozek začal horečně p.; přen. fantazie pracuje; neos. slyšela na jeho dechu, jak to v prsou jeho pracuje (Svět.) jak těžce dýchá; expr. v mlynářce to pracovalo (Svět.) rozčílení jí lomcovalo; v hlavě mu to horečně pracovalo usilovně přemýšlel 7. hovor. a slang. podléhat fyzikálním, chemickým a j. změnám: dřevo ap. pracuje 8. zast. ob. (~; k čemu) s vnitřní námahou se k něčemu chystat: mocně pracovala, aby nabyla poklidu (Pfleg.) snažila se ovládnout (po leknutí); pracovat k odpovědi (Šmil.); p. k smrti (Jir. aj.) umírat; p. k porodu (Vrba aj.) mít porodní bolesti ○ předp. do-, do- se, na-, na- se, o-, od-, po-, pro-, pře-, roz-, u-, v-, vy-, z-, za-; nás. pracovávati