pracovník, -a m. (6. mn. -cích) (pracovnice, -e ž.) 1. kdo vykonává něj. práci; kdo zná a vykonává práci v něj. urč. pracovním oboru; kdo je činný, kdo vyvíjí činnost v někt. oblasti lidského snažení vůbec: svědomitý p.; pole se hemžilo p-y pracujícími, – duševní p.; odborný p.; vědecký p.; p-ci ministerstev, ústavů, nemocnic zaměstnanci; sociální p-ce; – veřejný, osvětový p.; odborový p. funkcionář; významná p-ce ženského hnutí; ilegální p. příslušník ilegálního hnutí; získat titul vzorného p-a; zasloužilý p. v tělesné výchově a sportu (čestný titul) †2. dělník 1: vídal jsem ty ubohé p-y (Jir.), včely p-ce (Staš.) dělnice; expr. zdrob. *pracovníček, -čka m. (*pracovnička, -y ž.): (škola) s několika sty p-y (Maj.); dělničky p-čky (Hol.) včely dělnice