prositi ned. (3. mn. -í, rozk. pros, trp. -šen) 1. (koho, co oč, zač; koho, co; ~) pokorně žádat, vyslovovat prosbu: p. přítele o peníze; p. o radu, o pomoc, o milost, za odpuštění; úpěnlivě p. žadonit; bez (velkého) prošení pomohl; prosíme návštěvníky, aby nekouřili (ve veřejných výzvách); smím p.? (zdvořilostní obrat při požádání o něco, zvl. ženy o tanec); prosila za svého syna (jeho jménem n. v jeho prospěch); zast. prosil mě za ženu (Zey.) ucházel se o mne; zast., náb. proste pánaboha za mne (Jir.) modlete se, orodujte; dát, nechat se p. být neochotný, dělat drahoty 2. nář. žebrat: chodil p. (Svět.) 3. (o někt. čtvernožcích) panáčkováním projevovat prosbu: pes prosí; medvěd umí p. 4. prosím s oslabeným významem blízkým přísl. a citosl. vyjadřuje a) zdvořilý souhlas: mohu odejít? P.; p. (vstupte); b) zdvořilostní otázku: p.? nerozuměl jsem; c) formální zdvořilost: p. ano; kdy? Dnes p.; (v dopisech ap.:) odpovězte p. obratem; přijměte p. projev soustrasti; d) prosté zdůraznění: a to ještě p. není všechno 5. prosím tě, prosím vás v platnosti blízké citosl. vyjadřuje údiv, upozornění ap.: prosím tě, jak je to možné; už jsem hotov. Prosím vás, to jste si pospíšil; prosím tě, víš, co se stalo?; prosit se ned. (koho, 2. p., oč) dožadovat se něčeho od někoho prosbou; doprošovat se: neprosím se vás; kdo se tě o to prosil?; nikoho se nebudem p. od nikoho se dožadovat pomoci ○ předp. do-, do- se, na- se, od-, po-, u-, vy- si, za-; nás. prosívati