proti přísl. a předl. *I. (†protivko Wint.) přísl. naproti I 1, oproti II: přijít p. (Jir.); p. sedící hudec (Něm.) II. (zast. a nář. protiv Herb., nář. protivá A. Mrš.) předl. se 3. p. ve spoj. se jménem 1. vyjadřuje postup děje směrem zpředu k tomu, kdo, co je v opačném, protějším směru (na ot. kam?), umístění, polohu zpředu vzhledem k tomu, kdo, co je na opačné, protější straně (na ot. kde?); naproti II 1: postavit se p. někomu; stáli p. sobě; nastavit tvář p. slunci; prohlížet něco p. světlu; jít p. kopci (řidč.) do kopce; dům p. lesu 2. vyjadřuje postup děje ve směru, kt. je opačný normálnímu směru: jít p. větru; veslovat p. vodě; plout p. proudu, přen. jednat jinak než podle názorů, směrů do té doby obvyklých; hladit p. srsti; jde, je mi to p. srsti příčí se mi to, je mi to nepříjemné n. protivné 3. vyjadřuje vztah, zřetel; k 8, vůči: pojmout p. někomu podezření; vzbudit p. někomu nedůvěru; zast. spravedlnost p. nepřátelům (Pal.) 4. vyjadřuje protiklad při srovnávání s něčím; ve srovnání s, na rozdíl od, naproti II 3: p. loňsku je letos mírnější zima; p. jiným zemím jsou u nás knihy levné; je p. němu kluk; ob. expr. jsi hadr p. nim (K. Čap.) málo znamenáš, dokážeš †5. (ve výrazech placení) vyjadřuje náhradu hodnoty: p. hotovému zaplacení za hotové; vydat něco p. potvrzení na; p. náhradě (Baar) za náhradu 6. slouží jako výraz vazby u sloves (popř. dějových jmen) vyjadřujících a) činnost vůči někomu, něčemu nepřátelsky namířenou: intrikovat p. někomu; popudit p. někomu veřejné mínění; svědčit p. někomu; jednat p. nařízení, p. něčí vůli; útok p. míru; válka p. alžírskému lidu; trestné činy p. republice; plány p. svobodě celého světa (Fuč.); kdo nejde s námi, jde p. nám; b) obranný postoj, odpor k někomu nevítanému, k něčemu nežádoucímu ap.; vůbec odmítavý postoj k někomu, odlišné stanovisko k něčemu: bouřit se, vzepřít se, bojovat p. utiskovatelům; odboj p. okupantům; P. všem román Aloise Jiráska; nenávist p. fašismu (Fuč.); postavit se p. ničení starých památek; protestovat, ohradit se, hájit se p. bezpráví; zakročit p. výtržníkům; – mít něco p. někomu; nic p. tomu nemám; být sám p. sobě; nejsem p. tomu; je mi to p. mysli; ob. p. gustu žádný dišputát (pořek.) zálibu, oblibu je těžko vymlouvat; s vypuštěním jména: stavět se p. na odpor; hlasovat p. (návrhu, usnesení ap.) v odporujícím smyslu; je někdo p.?; rozhodnout se pro nebo p.; důvody pro a p.; c) ochranu před něčím obtížným, nežádoucím ap.: chránit obličej p. prachu před prachem; brýle (nošené) p. slunci; očkovat p. spále; prostředek p. kašli; pojistka p. ohni, úrazu, vloupání; p. věku není léku (přísloví); d) neshodu s tím, co je obvyklé, náležité, co se vyžaduje, očekává ap.: jednat p. všem zvyklostem; je to p. zdravému rozumu, p. svědomí; jídla upravovaná p. požadavkům moderní hygieny; p. všem rozumovým důvodům přes všechny...; p. (všemu) očekávání, řidč. p. nadání mimo...