prudký příd. (2. st. -dší) 1. vyznačující se nečekanou rychlostí; spěšný, kvapný 1, chvatný (op. mírný 1): p. pohyb; p-á jízda; p-é otevření dveří; p-á otrava, p. rozkvět stromů (rychlý) 2. vyznačující se velkým vypětím síly, často dravostí, bouřlivostí, náhlostí, zhoubností; značně silný, intenzívní: p. otřes; p. útok divoký, náhlý; p. výbuch; p. odpor; p. odraz při skoku; p-á rána na branku; – p. proud vody; p. vítr bouřlivý; p. jed rychle působící, hubící; – p-é světlo ostré; p. mráz; p. hospodářský rozmach pronikavý; bot. pryskyřník p. 3. (zprav. o citových hnutích, tělesných pocitech, stavech) mocně, živelně projevovaný n. pociťovaný: p. hněv; p-á láska; p-é hnutí mysli; p-é leknutí 4. mající náhlý spád, vzestup, stoupání; příkrý, srázný, strmý: p. kopec, svah; přen. p. pokles sil, váhy 5. náhle, rychle reagující na podněty; vznětlivý, vášnivý, bouřlivý 3, 5, 6, horkokrevný, divoký 3, impulzívní 1; rozhorlený, popuzený, podrážděný (op. mírný 2, krotký 2, klidný 3): je na ženu příliš p.; má p-ou povahu unáhlenou; – p. rozhovor; p-á hádka; přísl. prudce, řidč. a zast. prudko (Jir., Čech aj.) (2. st. -dčeji): p. chodit po pokoji; slzy se jí p. řinuly po tváři; – p. útočit; p. se rozvíjet; – p. se leknout; – p. se svažovat; – p. se pohádat; podst. prudkost, -i ž.: p. jízdy; – p. úderu; p. vodního proudu; p. záře; – p. záchvatu; – p. srázu; – p. sporu