pták (nář. fták), -a m. (6. mn. -cích) 1. opeřený obratlovec mající křídla: orel je dravý p.; zpěvní, vodní, bahenní, mořští, stěhovaví ptáci; tažní ptáci, přen. herci (Sez.); potulní muzikanti (Jir.); hejno ptáků; plachý p.; chytat, střílet ptáky; vycpaný p.; pustit ptáky z klece, přen. expr. vězně z vězení (Tyl); posvátný p., žert. husa (Herrm.); (v pohádkách) p. Ohnivák; p. noh; (v přirovnání vyjadřuje volnost, rychlost:) být živ jako p. v povětří ničím neomezován, svobodný; být volný, svobodný jako p.; letět jako p. rychle; poznat ptáka po zpěvu, po peří, zprav. přen. povahu člověka podle jeho řeči, zevnějšku; přen. kniž. kovový p. letadlo; zlatý p. štěstí (Zey.); expr. dobře opeřené ptáky pouštět (Jir.) bohaté kupce; ob. jít s bubnem na ptáky počínat si ukvapeně, poplašeně; expr. a je (bylo, bude) po ptákách (Včel., K. Čap.) (ftákách Poláč. aj.) vyřízeno, skončeno, po všem; zool. ptáci třída Aves 2. expr. vychytralý člověk; šibal, darebák 2 (nejč. v iron. spoj. pěkný, čistý p., čast. ptáček); řidč. hanl. člověk vůbec: nevíš, co je to za ptáky? (Tyl); tak jsme tě dostali, ptáku (Olb.); mazaný p.; vychytralý, zkušený p.; cizí p. (Tyl) cizozemec; přelétavý p. nestálý člověk; vzácný p. (Jir.) neběžný zjev; noční p. (Herrm.) flamendr; zlatý p. (zř., Her.) bohatý člověk; černí ptáci (dř.) jezuité, kněží vůbec, klerikálové (Jir. aj.), též nacisté, esesáci (Hořejš) 3. zhrub. mužský pohlavní úd; zdrob. ptáček, ptáčíček, ptáčínek v. t.