reakce, -e ž. (z lat.) 1. čin, činnost, projev n. pochod, proces, stav jako odezva na něj. popud, podnět: správná, okamžitá r. na kritiku; pomalá, prudká, živá r.; projev vyvolal příznivou r-i u posluchačů, na veřejnosti odezvu, ohlas; r. v tváři; r. oka na světlo; biol. nukleární r.; fyziol., psych. odpověď organismu na podnět (změnu prostředí): motorická r.; med. místní, celková r. (organismu) na očkování; negativní, pozitivní r.; alergická r.; chem. (chemická) r. pochod, při kt. dochází působením jiné látky, teploty n. tlaku ke kvalitativní změně látky: kyselá, zásaditá, neutrální r.; exotermická, endotermická r.; multimolekulární r.; jad. fyz. jaderná r. při kt. nastává rozpad, slučování n. vzájemné působení atomových jader n. částic: štěpná r.; slučovací r. termonukleární; řetězová r.; fyz. síla působící proti jiné síle: Newtonův princip akce a r. podle kt. vzájemná působení těles na sebe jsou vždy rovná (co do velikosti) a opačná (co do směru): stav. podporová r. 2. stav jsoucí v protikladu k stavu předcházejícímu; zvrat: po prvním opojení přišla r. (H. Jel.); pacient byl v dobré náladě, ale pak nastala r., úplná ochablost obrat 3. odpor proti něčemu; hnutí, směr stavějící se na odpor proti něčemu: r. proti absolutistickému režimu; – již v lůně impresionismu vyvstala r. proti němu (Matějček) 4. odpor (zvl. odumírajících společenských tříd) proti pokroku n. snahy, úsilí o obnovu starých (předrevolučních) poměrů; zpátečnictví (vůbec); nositelé, stoupenci těchto snah: boj s r-í, proti r-ci; bachovská, carská r.; buržoazní r.; klerikální r.; kulturní r.; – porážka r. v únoru 1948; podvratná činnost domácí r.; světová r.; reakční v. t.