redakce, -e (†redakcí, -í, Pal., Ner. aj.) ž. (z fr.) 1. zpracování, úprava textu, rukopisu pro tisk, k publikování; redigování: r. článku; jednotící, konečná r. sborníku; podílet se na r-i návrhu rezoluce; spis prošel pečlivou r-í; odborná, jazyková r. 2. jedna z růz. úprav, podob téhož textu, literárního n. řidč. jiného uměleckého díla; varianta; verze: nová r. osnovy zákona, stanov; – druhá r. Gorkého Matky; česká r. středověké legendy; řidč. r. basilikálního typu (Matějček) 3. vedení, řízení obsahové stránky novin a jiných periodik, vysílání (rozhlasu, televize ap.), vydavatelské činnosti (nakladatelství) n. něj. souborného, kolektivního díla ap.; kolektiv osob (redaktorů), oddělení, orgán vykonávající tuto činnost: převzít r-i časopisu; podílet se na r-i sebraných spisů, slovníku; – člen (hlavní) r.; r. Rudého práva; nakladatelská r.; r. politického vysílání; sportovní r. Čs. televize; dopisy došlé r-i, do r. 4. místnost, budova ap., kde pracuje kolektiv redaktorů: noční služba v r-i; redakční příd.: r. práce; r. úpravy; r. poznámka; r. rada časopisu; r. tajemník; r. místnost; rukopis se octl v r-m koši, přen. nebyl přijat k publikovaní; přísl. redakčně: r. upravit; r. spolupracovat jako redaktor