revoluce, -e (†revolucí, -í, Havl.) ž. (z lat.) 1. zásadní změna, převrat společenského řádu spojený s převzetím politické moci novou, historicky pokrokovou společenskou třídou, často prováděný, zvl. dř., ozbrojeným povstáním: vypukla r.; krvavá, nekrvavá r.; provést, uskutečňovat r-i; vítězství r.; boj r. s kontrarevolucí revolučních sil s kontrarevolučními; období sociálních převratů a r-í; generální stávka vyústila v r-i; Velká říjnová socialistická r. (též Říjnová r.); Velká francouzská r. (též Francouzská r.); Květnová r.; husitská r. husitské revoluční hnutí; polit. socialistická r.; proletářská r.; národně osvobozenecká, buržoazně demokratická r.; polit., publ. palácová r. 2. náhlá a velká změna v růz. oborech činnosti (ve společnosti, ve vědě, v umění ap.); náhlá hluboká přeměna vůbec: r. v myšlení, v umění; kulturní r.; průmyslová r.; to způsobilo celou r-i v dosavadním životě jeho (Pfleg.) 3. filos. náhlý přechod z jedné kvality v druhou 4. fyziol. srdeční r. jeden cyklus srdeční činnosti zahrnující stah a ochabnutí; expr. zdrob. *revolucička (K. Čap.), *revolučka (Řez.), -y ž.; revoluční (*revolučný Hol.) příd.: dělnické r. hnutí, myšlenky; r. události; r. bdělost; r. písně; r. výbor; R. odborové hnutí (zkr. ROH); hist. husitské r. hnutí (v 15. stol.) široce založený protifeudální boj v Čechách; – r. rozhodnutí radikální 1; – r. skok; přísl. revolučně: r. mluvit, smýšlet, jednat; podst. revolučnost, -i ž.: r. dělnické třídy; – r. myšlení