Upozornění: je zobrazeno pouze prvních 500 z 533 nalezených heslových statí.

aerodrom

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) řidč. letiště

aerodyn

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) fyz. letadlo těžší než vzduch (op. aerostat)

aerodynamika

, -y ž. fyz. nauka o pohybu plynů; nauka o pohybu v plynech; aerodynamický příd. k aerodynamika; sna…

Afrodita

[-dy-], -y ž. (v řec. mytol.) bohyně lásky a krásy; Venuše

Amsterdam

, Amsterodam, -u m. (6. j. -ě, -u) hl. město Nizozemí; amsterdamský, amsterodamský příd.

beznárodní

příd. jsoucí bez národnosti; neuznávající národnost; nenárodní; kosmopolitní: b. kultura; b. patrici…

*beznárodovectví

, s., *beznárodovost, -i ž. neuznávání národnosti, kosmopolitismus: boj proti b-i (Tvorba)

bezrodý

příd. jaz. nevyjadřující rod zvláštními tvary: b-á zájmena (např. já, ty aj.) (op. rodová)

blahorodí

, s. někdejší označení osoby společensky výše postavené (zprav. v oslovení): Vaše B.; blahorodý (…

bohorodice

, -e, bohorodička, -y ž. náb. Matka boží: obraz, kult b.

bohorodý

, †bohorodný příd. zrozený z boha n. z bohů: Prométheus, smělec b. (Heyd.)

brod

, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. mělké místo v řece, umožňující přechod: vůz jel přes b.; (v názvech obcí)

brodicí

příd. určený, sloužící k brodění: gumové b. boty pro rybáře

brodidlo

, -a s. (2. mn. -del) brodiště: dětské b.; b. pro koně

brodiště

, s. (2. mn. -šť) místo, kde se lze brodit; místo brodu; mělké koupaliště; brodidlo: b. pro děti;…

broditi

I ned. (3. mn. -í, podst. -dění) 1. (co) plavit, koupat (zvířata): b. koně, dobytek *2. toulat se: b…

*broditi

II ned. nář. (proti komu) brojit, sočit (Herb.)

brodivec

, -vce m. brodivý pták: bahňáci jsou brodivci

brodivý

příd. k broditi: b. pták; b-é stroje schopné činnosti i při částečném ponoření do vody, poloponorné

*brodný

příd. k brod: b-é toky které lze přebrodit

*brodový

příd. k brod: b-á pěšina

brodský

příd. k Brod: b-é náměstí; havlíčkobrodský, českobrodský aj. (k míst. jm. Havlíčkův Brod, Český Br…

bystroduchý

příd. kniž. mající n. projevující bystrého ducha; bystrý, vtipný, důvtipný: b. člověk; b. rozhovor;

celonárodní

příd.: c. instituce; c. hnutí, význam; c. jazyk

cizonárodní

příd. pocházející od cizího národa: c. vliv, obyčej, útlak; c. vzdělanost; c. menšina

cizorodý

příd. 1. který je cizího rodu n. pochází odjinud: c. strom, květ; c. vetřelec v naší zemi 2. který j…

cukrodárný

příd. dávající, poskytující cukr: bot. javor c.

čaroděj

, -e m. (1. mn. -ové) (čarodějka, -y ž.) kdo dělá čáry, kouzla; černokněžník, kouzelník; přen. expr.…

čarodějník

, -a m. (6. mn. -cích) (čarodějnice, -e ž.) čaroděj: č. doktor Faust; stará č-e, přen. hanl. baba; p…

činorodý

příd. kniž. projevující se skutky, schopný vykonat činy, hodnotné skutky; tvořivý, účinný: č-á práce…

dobroděj

, -e m. (1. mn. -ové) (dobrodějka, -y ž.) poněk. zast. kdo koná dobro; dobrodinec: děkovat svému d-i…

dobrodinec

, -nce m. kdo prokazuje dobrodiní, dělá milosrdné, dobré skutky: d. lidstva; velký d.; hraje si na d…

dobrodiní

, s. 1. konání dobra, poskytování prospěchu, prokazování milosrdných skutků: dočkat se nevděku za…

dobroditel

, -e m. (dobroditelka, -y, dobroditelkyně, ž.) řidč. dobrodinec; *dobroditelství, s. dobročinn…

dobrodruh

, -a m. (mn. 1. -zi, -hové, 6. -zích) (dobrodružka, -y ž.) ten, kdo vyhledává nebezpečné n. vzrušují…

dobrodušný

příd. kniž. dobrácký, dobrosrdečný, dobromyslný: d. lid; d-á tvář; d. pohled jevící dobrotu srdce; →…

domorodec

, -dce m. (domorodka, -y ž.) 1. domorodý člověk v koloniích n. vůbec v zemích s barevným obyvatelstv…

doprodati

dok. (co) dokončit prodej něčeho, prodat zbytek něčeho: d. všechen cukr; d. poslední balíček tabáku

doprodávati

ned. k doprodati

doprodej

, -e m. (čeho) prodávání zbytku, doprodání něčeho: d. zboží, jehož výroba byla zastavena

doprodejový

příd. k doprodej: d-á akce

dvouelektrodový

příd. elektr. d-á elektronka se dvěma elektrodami, dioda

elektrodynamika

, -y ž. fyz. nauka o pohybových účincích elektrického proudu; elektrodynamický příd.: tech. e-á síla…

elektroprodejna

, -y ž. nespr. místo prodejna elektrotechnických potřeb

elektroda

, -y ž. (z řec. zákl.) fyz. elektricky vodivé těleso, kterým se odvádí n. přivádí elektrická energie…

erodovati

ned. (z lat.) geol. porušovat zemský povrch; vymílat (vodou, ledem, větrem ap.): erodující síla ledo…

fotoreprodukce

, -e ž. fotografická reprodukce: f. dokumentů; fotoreprodukční příd.: f. přístroj

Frankobrod

v. Frankfurt

gorodky

, m. pomn. (z rus.) sport. hra (pův. ruská), při níž se házením krátkých tyčí srážejí špalíky ses…

havlíčkobrodský

příd. k Havlíčkův Brod (město v Čechách)

hermafrodit

[-dyt], -a m. (1. mn. -é, -i) (z řec. jm. Hermes a Afrodita) biol. tvor obojpohlavní; přen. expr. ři…

hermafroditický

[-dyty-], hermafroditní (*hermafroditový) příd. dvojpohlavní, obojpohlavní, bisexuální: tasemnice je…

hermafroditismus

[-dytyz-], -mu m. (z řec. zákl.) biol. obojpohlavnost některých druhů živočichů, např. někt. hmyzu, …

Herodes

(bás. Herod), -da, -desa m. osobní jm. mužské, jednak krutého palestinského vládce (Herodes Veliký),…

herodeský

, herodesovský (*herodovský) příd. k Herodes; připomínající Herodesa: h-á krutost; h-é jednání ukrut…

herodesovati

ned. (~; koho) zř. týrat, trápit: vláda měla vládnout, nikoli h.; h. lid ○ předp. pře-

Herodias

[-dy-] (*Herodiada), -ady ž. ctižádostivá a krutá manželka Herodesa Antipy, na jejíž popud byl (podl…

Hérodot

, -a m. starořecký historik (v 5. stol. př. n. l.); hérodotovský příd.: h-é cesty

heterodoxie

, -e ž. (z řec. zákl.) círk. odchýlení od pravé víry; jinověrectví, bludařství (op. ortodoxie); hete…

heterodyn

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) sděl. tech. přístroj, v němž záznějemi mezi dvěma vysokými kmitočt…

hydrodynamika

, -y ž. fyz. nauka o proudění kapalin; hydrodynamický příd.: h. zákon, pokus; h. tlak působený pohyb…

hyperprodukce

, -e ž. kniž. a odb. nadměrná produkce; nadvýroba: průmyslová h.; literární h. nadměrná, přílišná li…

introdukce

, -e (†introdukcí, -í, Ner.) ž. (z lat.) kniž. úvod, uvedení: i. k dopisu; i. divadelní hry; frázovi…

jednonárodní

příd. j. stát obývaný jedním národem

jednorodý

příd. stejnorodý, homogenní: j. stát (Pal.); j. kmen (Havl.); podst. jednorodost, -i ž.

jinonárodní

příd.: j. kultura; j. menšina; j. kraje

jinorodý

příd. 1. jsoucí jiného druhu; různorodý (op. stejnorodý): j-á společnost; j-é práce 2. příslušející …

jurodivý

příd. (z rus.) (pův. v ruském prostředí) pokládaný za "božího člověka", slabomyslný, posedlý; blázni…

koprodukce

, -e ž. (z lat. zákl.) společná, sdružená produkce (zvl. filmová): film vyrobený v československo-fr…

korodovati

ned. (z lat.) chem., geol. 1. podléhat korozi: kovy korodují; horniny korodují 2. (co) způsobovat ko…

makrodiagonála

[-dy-], -y ž. miner. příčná, pravolevá osa v soustavě trojklonné a kosočtverečné

makrodóma

, -tu s. (z řec. zákl.) miner. (v kosočtverečné soustavě) střechan pravolevý

maloprodej

, -e m. (dř.) prodej v malém, v drobném, přímo spotřebiteli: oprávnění k m-i výbušných látek; malopr…

marod

, -a m. (nář. maroda, -y m. i ž., *marodka, -y ž., A. Mrš.) (z něm. driv. fr.) ob. nemocný člověk: v…

marodér

, -a m. (z něm. driv. fr.) 1. (dř.) voják (pův. nemocný, raněný, vysílený) táhnoucí za svým vojenský…

marodit

(3. mn. -í), řidč. marodovat ned. (z něm. driv. fr.) ob. stonat, postonávat, churavět: dědeček marod…

marodka

I v. marod

marodka

II, -y ž. (z fr. zákl.) slang. světnice pro nemocné v hromadných ubytovnách (zvl. v kasárnách): voje…

*marodní

příd. určený pro nemocné: m. jizba (Mach.); m. lístky (Neum.)

marodný

příd. řidč. ob. nemocný, marod (příd.): být m. (R. Svob., Poláč., Bran.)

marodovat

v. marodit

mezinárodní

příd. 1. jsoucí, uskutečňovaný mezi národy n. státy; internacionální: m. styky, obchod; m. politika;…

meziprodej

, -e m. řidč. prodej zprostředkovávaný překupníkem

meziprodukt

, -u m. (6. j. -u) odb. produkt v urč. (ukončeném) úseku výrobního pochodu; mezivýrobek: farmaceutic…

mnohonárodní

(*mnohonárodný, Šaf.) příd.: m. stát obývaný příslušníky několika národů

mnohonárodnostní

příd.: m. stát obývaný příslušníky několika národností

nabrodit se

dok. i ned. (3. mn. -í) mnoho a často se brodit (v. na- II): co se v zimě nabrodil sněhem

nadnárodní

příd. jsoucí (svým významem, platností ap.) nad jednotlivými národy: n. společenství; n. měřítko, pl…

nadprodukce

, -e ž. 1. ekon. nadvýroba: kapitalistická n. 2. vytváření něčeho v nadbytečné míře: literární n.; p…

nadprodukovati

dok. i ned. ekon. (co) vyrobit, vyrábět, vytvořit, vytvářet v nadbytečné míře: nadprodukování zemědě…

nadprodukt

, -u m. (6. j. -u) ekon. 1. nadbytečný produkt 2. nadvýrobek

nadpřírodní

(†nadpřírodný) příd. kniž. (v idealist. pojetí) přesahující přírodní řád: n-á dokonalost (Pal.); n-á…

nadúroda

[nat-ú- i nadú-], -y ž. řidč. velmi bohatá úroda: n. brambor, ovoce

namarodit se

dok. (3. mn. -í) ob. nastonat se (v. na- II): muž se mi už dost namarodil (Herrm.)

národ

, -a, zast. -u m. (6. j. -ě) 1. novodobé historicky vzniklé pevné společenství lidí, spojených spole…

naroditi se

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (~; komu; †z koho) přijít na svět; zrodit se: narodil se v Praze; uči…

národně

přísl. 1. z hlediska národního, co do národnosti: pohraničí Čech bývalo dříve n. nejvíce ohroženo; u…

národně-

první část složených příd. jm. spojující část druhou s významem slova národní jako s její vlastností…

-národněti

jen s předp.: z-

národní

příd. 1. vztahující se k novodobému národu (ve význ. 1) n. k dřívějšímu národu (ve význ. 2), k národ…

narodnický

v. narodnik

*národnický

příd. výlučně národní: Klopstock, zakladatel n-é poesie německé (Eisner)

narodnictví

v. narodnik

*národnictví

, s. národní směr, vlastenectví, nacionalismus (op. kosmopolitismus): boje stoupenců n. proti lum…

narodnik

(*národňák Hol., *národník Hol.), -a m. (mn. 1. -ci, 6. -cích) (z rus.) (v 2. pol. 19. stol.) příslu…

*národník

, -a m. (6. mn. -cích) stoupenec národnictví (op. kosmopolita): boje n-ů a lumírovců

-národniti

jen s předp.: od-, z-

národnost

, -i ž. 1. společenství lidí vyznačující se někt. objektivními znaky národa (zejm. jazykem), ale ješ…

národnostní

příd. k národnost, k národ: n. princip; n. rovnoprávnost, třenice, útlak; n. boj o práva národů, nár…

-národňovati

jen s předp.: od-, z-

národo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova národ, a to 1. jako s jejím předmět…

národohospodář

, -e m. (národohospodářka, -y ž.) odborník v národním hospodářství; národohospodářský příd. vztahují…

národomil

, -a m. (1. mn. -ové) vlastenec (Havl., Koll.), †národomilý příd. vlastenecký (Havl.), †národomilstv…

národopis

, -u m. (6. j. -e, -u) nauka o vývoji, způsobu života a kultuře lidu urč. národa; etnografie; národo…

*národotvorný

příd. kniž. vytvářející národ: n. činitel; n-á schopnost, hodnota

národovláda

, -y ž. demokracie (Pal.)

národozpyt

, -u m. (6. j. -u) národopis; †národozpytec, -tce m. odborník v národozpytu; †národozpytný příd.

národovec

, -vce m. (národovkyně, ž., 2. mn. -yň, -yní) poněk. zast. vlastenec: horlivý, upřímný n.; někdy …

národovecký

příd. poněk. zast. k národovec; vlastenecký: n. duch našich buditelů; někdy hanl. n-é (politické) sl…

národovectví

, s. poněk. zast. vlastenectví: spor lásky a n. (Pražák); někdy hanl. přepjaté n. buržoazních pol…

národovost

, -i ž. 1. řidč. národní ráz, národnost: zkoumat n. umění *2. vlastenectví; nacionalismus: buržoasie…

*národovství

, s. vlastenectví (L. Zápot.)

*národový

příd. vztahující se k národu, týkající se národa, národní: historie n-ého hnutí (Ath.); podst. nár…

národství

, s. *1. národní cítění, vlastenectví, nacionalismus: svár lidství s n-m (Šal.) †2. národnost (Ša…

†národumilovný

příd. milující národ (Havl.)

nebrodný

příd. voj. takový, kt. nelze přebrodit

německobrodský

příd. k Německý (dnes Havlíčkův) Brod: n-dští občané

nenárodní

příd. jiný než národní, odporující národnímu duchu; beznárodní, anacionální: n. umění; n. duch spole…

neprodleně

přísl. bez prodlení; okamžitě, hned, ihned: n. poskytnout lékařskou pomoc; n. se vydat na cestu

neprodlený

příd. kniž. provedený bez otálení;. bezodkladný, okamžitý, naléhavý: n. návrat; n-é řešení situace;

neprodloužitelný

příd. takový, kt. nemůže být prodloužen: n-á lhůta; podst. neprodloužitelnost, -i ž.

neprodlužitelný

příd. takový, kt. nemůže být prodlužen: n. statek

neprodyšný

příd. neprostupný pro vzduch n. jiné plyny n. pro tekutiny, chránící před jejich přístupem; těsně uz…

nerovnorodý

příd. (v třídní společnosti) nerovný rodem, společensky: n-é sňatky synů knížat; n-é manželství; pře…

nestejnorodý

příd. různorodý, nesourodý, heterogenní, disparátní: n-á tělesa; n-é horniny; n-é shromáždění; pod…

neúroda

, -y ž. špatná úroda, špatná sklizeň: rok, léta n-y; následky n-y

Nimrod

[ny-], -a m. jm. mytol. zakladatele Babylóna, náruživého lovce; nimrod [ny- i ni-], -a m. (1. mn.

nitroděložní

příd.: med. n. těhotenství, nádor

nitroderivát

, -u m. (6. j. -u) chem. derivát vzniklý nitrací dané látky; nitrolátka

nízkorodý

(*nízkorozený) příd. kniž. (v třídní společnosti) pocházející z nízkého rodu: n-á osoba

Novgorod

, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. město v SSSR (v severozápadním Rusku) 2. Nižnij N. dř. název města Gorkij …

obourodý

příd.: jaz. podstatné jméno o-é mající v 1. p. j. č. jedinou podobu pro rod mužský i ženský (např. c…

obroda

, -y ž. (†obrod, -u m., 6. j. -u, Čech, Hol. aj.) obrození: o. života; na jaře nastává v přírodě o.;…

*obrodič

, -e m. obroditel, buditel, zvl. národní (Pražák)

*obrodičský

příd. k obrodič, obroditelský, buditelský: o-á práce (Pražák)

obroditel

, -e m. (obroditelka, -y ž.) kniž. kdo usiluje o obrodu, o obrození, kdo je provádí; buditel: o. lid…

obroditelský

příd. k obroditel; buditelský: o-á činnost; o-é snahy

obroditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co) dodat něčemu novou kvalitu, obnovit svěžest něčeho; vzpružit, vz…

*obrodivý

příd. k obroditi, způsobující obrodu: o-á síla; podst. *obrodivost, -i ž.

obrodný

, řidč. obrodní příd. k obroda; obrozovací: o-é snahy, hnutí; o-á síla; o-í práce (Z. Nej.); přísl…

odnárodnělý

(*odnárodnilý Havl.) příd. takový, kt. byl odnárodněn n. se odnárodnil: o-é obyvatelstvo; o-á šlecht…

*odnárodněnec

, -nce m. odnárodnělý člověk, odrodilec (Šal.)

odnárodniti

(*odnárodněti) dok. (3. mn. -í) (koho, co) zbavit národního vědomí, vnutit někomu, něčemu cizí národ…

odnárodňovací

příd. týkající se odnárodňování, určený, sloužící k odnárodňování; denacionalizační: o. snahy; o. šk…

odnárodňovatel

, -e m. řidč. kdo odnárodňuje

odnárodňovati

ned. k odnárodniti: byly odnárodňovány celé kmeny; násilné odnárodňování; odnárodňovati se ned. k …

odprodati

dok. (co; ~) prodat část z něčeho: o. kus pole, obrazy ze sbírky; chalupa je živila, ještě odprodali…

odprodávati

ned. k odprodati: odprodával půdu kus za kusem; ovoce mohli o.

odprodej

, -e m. prodej části něčeho: o. přebytků; nucený o.

†odrod

, -u m. (6. j. -u) odrůda (Koll., Pal.)

odrodilec

, -lce m. 1. (*odrodilka, -y ž., Čech) kdo se odrodil svému národu; renegát: o-i, kteří se styděli z…

odrodilecký

, řidč. odrodilský příd. náležející k odrodilcům; odrodilý: o-é zemanstvo; o-é živly; podst. odrod…

odrodilý

příd. takový, kt. se odrodil: o-á šlechta; o. Čech; o. věci revoluce; podst. odrodilost, -i ž. pon…

odroditi

dok. (3. mn. -í, podst. -zení) 1. zahr. přinést plody, poskytnout úrodu: stromy odrodily 2. med. sla…

odroditi se

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (~; komu, čemu) odcizit se svému národu; odnárodnit se: druhá generac…

ohněrodý

příd. kniž. rodící oheň; sopečný: o-é hory (Jahn)

omarodit

dok. (3. mn. -í) ob. onemocnět: dobytek mně omarodil (Šlej.)

orodovati

ned. (z lat. zákl.) (za koho, co) 1. (v náb. pojetí) prosit za někoho u boha n. jiných domněle mocný…

orodovník

, -a m. (6. mn. -cích) (orodovnice, -e ž.) 1. (v náb. pojetí) světec přimlouvající se za někoho, něc…

orodovný

příd. expr. prosebný: o. dopis

*ostrodrápý

příd.: o. ostříž (Vrchl.)

papírodárný

příd. bot. šáchor p. papyrus (zahr.)

paradentosa

[-óza], paradentóza, parodontosa, parodontóza, -y ž. (z řec. + lat.) med. chronické onemocnění dásní…

parodie

[-dy-], -e ž. (z řec.) 1. žertovně a posměšně pozměněný obsah vážného díla, nejč. literárního, s pon…

parodisovati

v. parodovati

parodista

[-dy-], -y m. (1. mn. -é) (parodistka, -y ž.) kdo paroduje, skladatel parodií: komik a p.; parodisti…

parodontosa

, parodontóza v. paradentosa

parodos

, -du m. (6. j. -u) (z řec.) liter. vstupní píseň řecké tragédie

parodovati

(*parodisovati [-dyzo-], *parodizovati) ned. (z řec.) (co, koho) napodobovat, zprav. za účelem zesmě…

*pěnorodý

příd. bás. z (mořské) pěny narozený: Afrodita, p-á bohyně (Staš.); *-rozenka, -y ž. (2. mn. -nek) bá…

perlorodý

příd. rodící, poskytující perly: p-á říčka; perlorodka, -y ž. (2. mn. -dek) měkkýš, v jehož lasturác…

*pestrodivý

příd. bás. pestře divý, divoký (Čech)

plnorodý

příd. práv. příbuzný prostřednictvím obou rodičů: p-í sourozenci

plodorodný

příd. kniž. rodící, dávající plody; plodonosný: p-á země (Klicp.); p-á práce (Drda)

pobrodit se

dok. (3. mn. -í, podst. -dění) expr. (v čem) trochu se brodit (v. po- II): p. se v rybníce

podrod

, -u m. (6. j. -u) bot., zool. pomocná systematická jednotka pro třídění druhů uvnitř rodu

polorodný

, polorodý (†polourodý Erb.) příd. příbuzný jen prostřednictvím jednoho rodiče: p-á sestra nevlastní…

pomarodit si

dok. (3. mn. -í) ob. něj. dobu marodit (v. po- II)

poporodní

příd. následující po porodu (op. předporodní): med. p. krvácení, komplikace

poprodati

dok. (co) postupně n. hromadně prodat; rozprodat: p. starý nábytek; co (rybář) nachytal, poprodal ži…

porod

, -u m. (6. j. -u) proces, jímž se dostává dozrálý plod z těla matčina: bolesti ohlašovaly p.; bezbo…

porodinec

v. porodnice

poroditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (koho, co; ~) porodem přivést na svět: porodila syna; p. v bolestech; př…

porodna

, -y ž. (2. mn. -den) zeměd. stáj, kde se rodí selata a telata: p. pro prasnice

porodné

, -ho s. 1. (dř.) podpora při narození dítěte: nárok na p. 2. (dř.) honorář porodních asistentek za …

porodní

příd. 1. souvisící s porodem: p. bolesti; p. asistentka, bába pomocnice při porodu 2. sloužící k por…

porodnice

, -e ž. 1. (též †porodinec, -nce m. Baar aj.) ústav určený pro porody a k ošetřování šestinedělek: m…

porodnický

příd. k porodník, k porodnictví: p-é kleště; p. kurs; p-á hygiena; p-á péče; p-é oddělení nemocnice

porodnictví

, s. lékařský obor zabývající se mateřstvím a porodem

porodník

, -a m. (6. mn. -cích) odborník v porodnictví

porodnost

, -i ž. počet porodů za urč. dobu; stat., med. počet narozených dětí připadající na 1000 obyvatel za…

pranárod

, -a, zast. -u m. (6. j. -ě, -u) kniž. prvotní národ; etnický celek, národ, z kt. vzešla skupina pří…

prarodiče

, m. mn. 1. děd a bába, rodiče otce n. matky: dědictví po rodičích a p-ích 2. řidč. kniž. (dávní)…

probroditi se

dok. (3. mn. -í, podst. -dění) broděním se, namáhavě projít: p. se vodou, bahnem; přen. probrodili s…

prodaj

, prodaj- v. prodej, prodej-

Prodaná

, -é (slang. Prodanka, -y) ž. hovor. (opera) Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany: pochod komediantů …

*prodárna

, -y ž. (2. mn. -ren) prodejna: kupovat knihy v p-ě (Jir.)

prodati

dok. 1. (co, řidč. koho zač) dát výměnou za peníze nebo za zpeněžitelnou věc; provést prodej (op. ko…

prodavač

, -e m. (prodavačka, -y ž.) kdo prodává (zboží v obchodě ap.): p. novin, ovoce; je zaměstnána jako p…

prodavačský

příd. k prodavač: p-á služba; p-é kursy

prodavačství

, s. řidč. zaměstnání prodavače

prodávající

, -ho m. kdo prodává; prodavač

prodávati

ned. k prodati: p. zboží, noviny; počet druhů prodávaného zboží; p. za hotové (peníze), na úvěr; pro…

prodebatovati

dok. (co) prodiskutovat 1. důkladně probrat v debatě: p. situaci, plán; prodebatovaná otázka 2. strá…

prodebatovávati

ned. k prodebatovati 1: p. politické otázky, pracovní postup

prodechnouti

v. prodchnouti

prodej

(†prodaj Havl. aj.), -e m. (zř. ž. Svob.) směna věcí n. výrobků (zboží) za peníze; prodání, prodáván…

prodejce

(†prodajce), -e m. řidč. kniž. kdo prodal n. prodává; prodávající: ceny zboží pro p.; prodajce počít…

prodejna

, -y ž. (2. mn. -jen) místo n. místnost, kde se prodává zboží: p. potravin; textilní p.; p. losů; po…

prodejní

příd. k prodej; týkající se prodeje; zabývající se prodejem: p. stůl, stánek; má výborné p. schopnos…

prodejný

(†prodajný, čast. ve význ. 2) příd. 1. takový, kt. je na prodej; takový, kt. se dobře prodává, kt. j…

prodejový

příd. řidč. k prodej; prodejní: p. výtěžek

proděkan

, -a m. (1. mn. -i, -ové) (z lat.) škol. zástupce děkana (ve význ. 2)

prodělanec

, -nce (*prodělač, -e Rais) m. nář. marnotratník (Rais)

prodělati

dok. 1. (co) prožít, zažít, vytrpět, přestát (zvl. něco nepříjemného, obtížného ap.): p. válku, těžk…

prodělávati

ned. k prodělati: p. infekční onemocnění; p. duševní krizi; p. obtíže; – p. revoluční změny; p. výcv…

prodělek

, -lku m. (6. mn. -lcích) ztráta v něj. podnikání, zprav. obchodního rázu (op. výdělek): p. na zboží…

proděravělý

, řidč. proděravěný příd. takový, kt. (se) proděravěl: p-lé boty, šaty děravé; plechovka p-lá hřebík…

proděravěti

dok. (3. mn. -ějí, trp. -věn) 1. též p. se stát se děravým: střecha, nádoba, látka (se) proděravěla;…

proděraviti

dok. (3. mn. -í, trp. -ven) (co) prorazit díru v něčem; učinit děravým: p. střelbou křídlo letadla p…

proděravovati

ned. řidč. k proděraviti, k proděravěti

prodchnouti

, řidč. prodechnouti dok. (min. -chl, trp. -chnut) 1. (co čím) veskrz proniknout, naplnit něčím na z…

*prodchnutost

, -i ž. oduševnělost: dodat tváři myšlenkové p-i (Ner.)

prodírati

ned. 1. k prodrati, k prodříti 1: p. kalhoty, boty; – slunce si prodírá cestu skrz mraky razí si †2.…

prodírkovati

dok. (co) udělat v něčem dírky, opatřit dírkami: p. papír; znehodnotit průkazku prodírkováním; filat…

prodiskutovati

[-dy-] dok. (co) 1. v diskusi podrobně probrat, osvětlit; prodebatovat: p. pracovní postupy; p. poli…

prodiskutovávati

[-dy-] ned. k prodiskutovati: p. plány, politickou situaci

†prodíti

dok. (1. j. -ději, min. -děl) (co) propíchnout, protáhnout 2: p. spínátko špejlem (Erb.); přen. p. ř…

†prodívati

ned. k prodíti (Čel.)

prodlabati

dok. (1. j. -u, řidč. -ám, rozk. -dlab, -ej) (co) 1. dlabáním udělat v něčem otvor: p. desku stolu 2…

prodlabávati

, prodlabovati ned. k prodlabati, k prodlábnouti: p. dřevo; – p. otvory v desce

prodlábnouti

dok. (min. -bl, trp. -bnut) (co) 1. (krátkým) dlabáním udělat v něčem otvor: p. dřevo 2. (krátkým) d…

prodlení

, s. kniž. 1. oddálení, průtah, odklad: škoda vzniklá z p.; nebezpečí v p.; bez p. ihned; práv., …

prodleti

v. prodlíti

prodleva

, -y ž. (*prodlev, -u m., 6. j. -u, K. Čap.) 1. kniž. prodlení 2; přestávka, zdržení: krátká p. úst …

*prodlévač

, -e m. kdo prodlévá, váhá (Vanč.)

prodlévati

, řidč. prodlívati ned. kniž. 1. k prodlíti, prodleti: p. celé léto na venkově pobývat, zdržovat se;…

prodlévavý

příd. řidč. kniž. k prodlévati: p-á návštěva; p. pohled; přísl. prodlévavě: p. spočinout zrakem na…

prodlíti

, poněk. řidč. prodleti dok. (1. j. -dlím, 3. mn. -dlejí, -dlí, rozk. -dli, min. -dlel, podst. -dlen…

†prodlíti se

dok. (3. mn. -dlí, -dlejí, min. -dlil, podst. -dlení) 1. prodloužit se 2: obležení se prodlilo (Erb.…

prodlívati

, prodlívávati v. prodlévati

prodloužený

příd. 1. takový, kt. je v prostoru delší než obvykle; do délky protáhlý: p. stropní trám; p. kabát;

†prodloužilý

příd. prodloužený 2: p-é obléhání (Tomek); vinšovat p-á léta (Wint.); podst. †prodloužilost, -i ž.…

prodloužitelný

příd. takový, kt. může být prodloužen: p-á lhůta; čast. neprodloužitelný v. t.

prodloužiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -dluž, řidč. -dlouži) (co) 1. učinit delším v prostoru; zdloužit: p. úsečku; …

prodlužený

příd. značně zatížený, přetížený dluhy, silně zadlužený: p. statek; p. flamendr; podst. prodluženo…

prodlužitel

, -e m. řidč. kniž. kdo něco prodlužil

prodlužitelný

příd. takový, kt. může být prodlužen; zadlužitelný; čast. neprodlužitelný v. t.

prodlužiti

dok. (3. mn. -í) (co) značně zatížit, přetížit dluhy, silně zadlužit: p. statek; prodlužiti se dok…

prodlužovatel

, -e m. řidč. kniž. kdo něco prodlužuje: p. tradice (Matějček)

*prodlužovatelný

příd. takový, kt. může být prodlužován: řeky života do nekonečna p-é

prodlužovati

ned. k prodloužiti: p. sukně; p. záhon; – p. pobyt venku; p. pracovní dobu; p. lhůtu; prodlužovati…

prodlužovátko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) násadec k prodlužování tužky, kružítka ap.

prodoktorovat

dok. ob. (co) utratit, vydat doktorům (za léčení): p. všechny peníze

*prodoutnávati

ned. doutnáním se dostávat: oheň prodoutnával do nitra stohu (B. Říha)

prodrápati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) řidč. (co) drápáním prorazit, a tím poškodit, poranit; rozdrápat: p.…

prodrápnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) řidč. (co) drápnutím prorazit, a tím poškodit, poranit; rozdrápnout: p. …

prodrati

dok. (1. j. -deru, rozk. -der, min. -dral, trp. -drán) 1. prodřít, rozedrat: p. kalhoty; prodrané ru…

prodražiti

dok. (3. mn. -í) (co) učinit dražším; zdražit: větší dovoz materiálu prodražil stavbu; prodražiti …

prodražovati

, prodražovati se ned. k prodražiti, prodražiti se: dodatečné úpravy plánu prodražují stavbu; – stav…

prodriblovati (se)

dok. sport. driblováním se dostat (ke koši, k brance ap.)

prodrom

, -u m. (6. j. -u) (z řec.) med. předzvěst choroby; prodromální příd.: p. stadium

prodřenina

, -y ž. řidč. prodřené místo: p. na rukávech

prodřepět

dok. (3. mn. -í) ob. expr. (co) prosedět (čas), zprav. nečinně n. neužitečně: p. celé dny

prodřicovat se

v. prořicovat se

prodřímati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) strávit (čas) dřímáním: p. odpoledne proklímat; prodřímat se

prodřímnout se

dok. (min. -ml, podst. -mnutí) řidč. trochu se prospat pouhým zdřímnutím (v. pro- II): trochu se pro…

*prodřimovati

ned. k prodřímati: p. celý den (Svět.)

prodříti

dok. (1. j. -dřu, rozk. -dři, min. -dřel, trp. -dřen) (co) 1. dřením protrhat, proděravit; prodrat 1…

prodřítit

v. prořítit

producent

, -a m. (producentka, -y ž.) (z lat.) (v kapit.) výrobní podnikatel; výrobce: filmový p.; p. kávy, n…

producírovat se

ned. (z lat.) hovor. expr. produkovat se 2, 1: děti se rády producírují; – poněk. zast. medvěd bude …

produchovělý

, produchovnělý příd. řidč. kniž. oduševnělý: p-á osobnost, tvář; p-á poezie; podst. produchovělos…

produchovněti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. kniž. nabýt duchovní povahy, oduševnělosti: tvář utrpením produchovněla

produchovniti

dok. (3. mn. -í) řidč. kniž. (co) dodat něčemu duchovní ráz, oduševnělost: p. tvář; p. umělecké dílo

produchovňovati

ned. řidč. kniž. k produchovniti: p. umělecké dílo

produkce

, -e ž. 1. výroba urč. předmětů; jejich souhrn: stoupající p. oceli; rozvoj průmyslové, zemědělské p…

produkovati

ned. (co) (z lat.) 1. vyrábět, pěstovat, dobývat urč. předměty: p. ocel; p. obilí, maso, zeleninu ap…

produkt

, -u m. (6. j. -u) (z lat.) 1. předmět vzniklý výrobním procesem; výrobek: průmyslové p-y; zemědělsk…

produktivita

[-ty-], -y ž. (z lat.) výrobní, tvůrčí schopnost, intenzita v produkování: p. půdy; živočišná, rostl…

produktivní

[-ty- i -tý-](*produktivný Šal.) příd. schopný produkovat; výrobní; výnosný, plodný 3, tvořivý: p. s…

-produktivniti

, -produktivňovati jen s předp.: z-

produmati

dok. expr. (co) 1. řidč. strávit (čas) přemýšlením: p. celé odpoledne 2. promyslit 1: p. plán; jen a…

produsiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -dus, trp. -dušen) kuch. (co) důkladně podusit (potraviny): p. maso

produševnělý

, produševněný (Vrchl., Čech) příd. řidč. kniž. oduševnělý: p. obličej, výraz očí; p-é umění; – p. z…

*produševněti

dok. (3. mn. -ějí) stát se oduševnělým: její krása rozkvetla, produševněla (R. Svob.)

produševniti

(*produšniti Zey.) dok. (3. mn. -í) řidč. kniž. (co) oduševnit: p. drobné formy umění (Sova); – p. h…

produševňovati

ned. kniž. k produševniti: p. umělecké dílo, postavy románu; – p. přírodu; produševňovati se ned.

prodýchati

dok. (1. j. -chám, zř. kniž. -ši, rozk. -ej) (co) 1. kniž. naplnit, prostoupit na způsob dechu (zpra…

prodyšný

příd. prostupný pro vzduch n. jiné plyny (op. neprodyšný): p-á látka, obuv; p. povrch půdy; podst.…

pronárod

, -a, zast. -u m. (6. j. -ě, -u) 1. opovrhovaný, opomíjený národ: divé p-y (Zey.) †2. národ 2: nové …

*prořicovat se

(Šlej.), *prodřicovat se (Olb.), *proříďovat se (Rais), *prořizovat se (Rais) ned. nář. k prořítit s…

prořítit

(Opol.), prozřítit, prodřítit, prořídit dok. nář. (koho, co) probudit: už by vás neprozřítila ani ko…

-prostonárodněti

jen s předp.: zprostonárodněti

prostonárodní

příd. 1. vlastní širokým vrstvám národa, lidu, zvl. venkovského (za feudalismu), jím vytvářený, náro…

-prostonárodniti

, -prostonárodňovati jen s předp.: zprostonárodniti, zprostonárodňovati

protinárodní

příd. namířený proti (vlastnímu) národu, národním zájmům: p. politika; p. vláda

protipřírodní

(†protipřírodný Pal.) příd. řidč. odporující přírodě: žít životem p-m (Mach.); přísl. protipřírodn…

prvorodiče

, m. mn. zast. (podle bibl. podání) první lidé, Adam a Eva; prarodiče 2 (Kosm. aj.)

prvorodička

, -y ž. med. žena, kt. poprvé rodila n. rodí: těžký porod p-y

přebroditi

dok. (3. mn. -í, trp. -děn) (co) broděním projít, přejít: p. řeku; přebroditi se dok. (~; kudy) br…

předporodní

příd. předcházející porod: med. p. vyšetření

předprodat

dok. zast. obch. slang. (co) předem, dopředu prodat: p. některé druhy zboží

předprodej

, -e m. 1. prodej vstupenek (do divadel, koncertů, kin ap.) na urč. dobu dopředu: koupit si lístek v…

předprodejní

příd. k předprodej: p. pokladna

přeherodesovati

, řidč. přeherodovati (Slád.) dok. expr., zprav. ve spoj. p. Herodesa, Heroda být horší než Herodes,…

přenárodniti

dok. (3. mn. -í) řidč. (koho, co) převést na jinou národnost: p. přistěhovalce; přenárodniti se do…

přenárodňovati

, přenárodňovati se ned. řidč. k přenárodniti, přenárodniti se (Dyk aj.)

přerod

, -u m. (6. j. -u) kniž. změna (jedince, společnosti) od základu: mládež prochází p-em; p. společnos…

přeroditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (koho, co) kniž. změnit od základu, v podstatě: p. člověka; je třeba vni…

přerodívati se

v. přerozovati

přerodný

příd. kniž. k přerod; přerozovací: p-á doba; p. proces (Šal.)

přeúrodný

příd. velmi, nadmíru úrodný: p-á země; p-é pole

přibroditi se

dok. (3. mn. -í, podst. -dění) (kudy; kam) broděním přijít: p. se mělčinou (Mor.)

příroda

, -y ž. 1. souhrn skutečností, kt. nevznikly úmyslnou činností lidskou: síly, zákony, tajemství p-y;…

†přirodilý

příd. přirozený 3, vrozený: p-á delikátnost (Šmil.); víra p-á (Klicp.) zděděná, tradiční

přiroditi se

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) zř. a zast. narodit se k ostatním už žijícím: prostředí planety, kamž js…

přírodní

(†přírodný Pal.) příd. 1. k příroda 1, 2: p. jevy, zdroje, síly, látky, živly; p. katastrofy, překáž…

přírodnický

příd. †1. přírodovědný, přírodovědecký: p-é přednášky (Ner.); p-é sbírky musea (Čech) *2. přírodní 1…

†přírodnictví

, s. přírodověda (Čel.)

†přírodník

, -a m. (6. mn. -cích) přírodovědec: kostnatí p-ci (Vrba)

přírodnina

, -y ž. nerosty, rostliny, zvířata ap. jako předmět přírodovědného zkoumání: neústrojné, organické p…

přírodo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova příroda, a to 1. jako s jejím předm…

*přírodoléčba

, -y ž. léčba přírodními prostředky, bez umělých léků (Lid. nov.); *přírodoléčebný příd.: p-á metoda

*přírodomil

, -a m. (1. mn. -ové) milovník přírody (Lid. nov.); *přírodomilovný příd.: p-é srdce (Koll.); v. též…

přírodopis

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. vědecké odvětví zabývající se popisem živočichů, rostlin a nerostů; (dř.) …

přírodopisec

, -sce m. odborník v přírodopise; učitel přírodopisu; přírodopisecký příd.: p. časopis; – p. kabinet

přírodověda

, -y ž. věda o přírodě, přírodní vědy: moderní p.; Purkyně, zakladatel české p-y; přírodovědný příd.…

přírodovědec

, -dce m. odborník v přírodních vědách; přírodovědecký příd.: p-á studie; p-á fakulta pro studium př…

přírodozkum

, -u m. (6. j. -u) přírodní vědy, zejm. fyzika: p. čili fyzika (Rais); †přírodozkumec, -mce m. fyzik…

*přírodoznalec

, -lce m. znalec přírody: p-i domnívají se, že pes je potomkem vlka (Herrm.)

přírodozpyt

, -u m. (6. j. -u, -ě) poněk. zast. fyzika, řidč. i jiné přírodní vědy; (dř.) vyučovací předmět toho…

přírodozpytec

, -tce m. poněk. zast. odborník v přírodozpytu; přírodozpytecký příd.

přírodovna

, -y ž. (2. mn. -ven) *1. slang. přírodopisná posluchárna (Drda) †2. přírodovědný ústav: Jan Svatopl…

přírodymilovný

příd. řidč. kniž. milující přírodu: p. člověk; *-milovnost, -i ž. (Šal.)

pterodaktyl

, -a m. (1. mn. -ové) (z řec. zákl.) vymřelý druhohorní létavý ještěr; ptakoještěr; zool. rod Pterod…

reprodukce

, -e ž. (z lat.) 1. slovní podání, opakování něčeho dříve poznaného, vyslechnutého, zažitého ap.: r.…

reprodukovaný

příd. předváděný z gramofonových desek n. ze zvukového záznamu vůbec: pořad r-é hudby (v rozhlase);

reprodukovatelný

příd. takový, kt. může být reprodukován: r. záznam (zvuku); nereprodukovatelné výtvarné dílo; pods…

reprodukovati

ned. i dok. (z lat.) 1. (co) slovy podávat, podat, opakovat, zopakovat (něco dř. vyslechnutého, zaži…

reproduktivn-

v. reprodukce

reproduktor

(*reproduktér, z fr.), -a m. řidč. kdo něco reprodukuje: postavy (filmu) byly pouhými r-ory myšlenek…

reproduktor

I, -u m. zařízení reprodukující zvuk; amplión, tlampač: rozhlasový r.; pouliční r-y; sděl. tech. zař…

révonosný

, révorodý příd. rodící révu: r. kraj

rod

, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. společenství všech potomků jedněch prarodičů; pokolení 2, plemeno 3: starý…

rodácký

příd. k rodák: r. spolek; r-é schůzky Šumavanů; řidč. r. patriotismus regionalistický

rodáctví

, s. řidč. 1. sdružování, sdružení rodáků: r. kvete i na venkově (Lid. nov.) *2. stav toho, kdo j…

rodajlendka

, -y ž. (2. mn. -dek) zeměd. plemeno červenohnědých slepic (nazv. podle Rhode Islandu [ród ajlen-],

rodák

, -a m. (6. mn. -cích) (rodačka, -y ž.) 1. kdo je narozen v urč. místě, kraji, zemi: r. z Hradce; mo…

rodenticid

[-ty-], -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) zeměd. prostředek na hubení škodlivých hlodavců; rodenticidn…

rodeo

, -a s. (ze špan.) 1. řidč. (v západoamerickém prostředí) slavnost kovbojů spojená se zápasnickým kr…

rodice

v. rodička

†rodicí

příd. týkající se rození: r. bolesti (Podl.) porodní

rodič

, -e m. (1. mn. -e, -ové) (rodička v. t.) 1. rodiče, kniž. rodičové, -ů mn. otec a matka: mít ještě …

rodička

, -y (2. mn. -ček) (†rodice, -e, Čel.) ž. 1. rodící žena; žena před porodem n. po něm: příprava r-y …

rodičovský

(*rodičský Pech.) příd. rodičům příslušející, rodičům vlastní, rodičů se týkající: r-á práva; r-á lá…

rodičovství

(*rodičství Trýb), s. stav rodiče, rodičů: výchova k r.

rodidla

, -del s. pomn. ženské (a samičí) pohlavní orgány: med., zvěr. r. vnější, vnitřní

rodilý

příd. pocházející rodem odněkud; rozený 1: r. Pražák, venkovan

rodina

, -y ž. 1. základní společenská jednotka tvořená dvojicí manželů; společenství rodičů a dětí (expr.

rodinka

II, -y ž. (2. mn. -nek) hovor. (býv.) rodinná škola: děvče chodilo do r-y

rodinkaření

, s. expr. protekční využívání rodinných a přátelských vztahů: nepřipustit r.

rodinný

(*rodinní) příd. 1. (urč.) rodině příslušející, s (urč.) rodinou souvisící: r. příslušník; r. majete…

rodinský

příd. zast. a nář. rodinný 1: počestný r. život (Pech.)

rodiště

, -ě (2. mn. -šť) (*rodisko, -a, 2. mn. -sk, -sek, Štech) s. místo narození: mít rád své r.; přen. r…

roditel

, -e m. (roditelka, -y ž.) zast. a kniž. 1. otec (matka), rodič 2 (rodička 2): já mu více otcem byl …

roditelský

příd. zast. a kniž. k roditel: r-é city (Hol.) rodičovské; přen. r-é bolesti (Herrm.) tvůrčí

roditi

ned. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (~; koho, co) přivádět na svět, plodit (děti, mláďata): dnes ženy rod…

rodivý

příd. řidč. kniž. k roditi 3, 1: málo r-é stromy plodné; r-á země plodivá, úrodná; – r-é ženství (Ma…

rodný

(†rodní Erb. aj.) příd. 1. blízký rodem, pokrevním příbuzenstvím; vlastní: r. otec, syn; dívky jsou …

rodo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova rod, a to 1. jako s jejím předmětem…

rodobrana

, -y ž. býv. ozbrojená organizace slovenských fašistů, Hlinkova garda

rodokmen

, -e, -u m. (j. 3., 6. -i, -u) zachycený vývoj rodu; genealogie 2, rodopis; posloupnost předků, před…

rodoměna

v. rodozměna

*rodomil

, -a m. (1. mn. -ové) vlastenec: nadšený r. (Ner.); *rodomilský příd. (Hol.), *rodomilství, s. (H…

rodopis

, -u m. (6. j. -e, -u) genealogie 1, 2: odborník v r-e; – r. panovnického rodu rodokmen; rodopisec,

*rodopýcha

, -y ž. rodová pýcha (Klicp.); *rodopyšný příd. expr.: r. člověk (Šmil.); *rodopýšek, -ška m. (mn. 1…

rodozměna

, řidč. rodoměna, -y ž. biol. postupné střídání generací množících se pohlavně a nepohlavně; metagen…

*rodoznalectví

, s. genealogie 1 (Hol.)

rododendron

(dř. ps. též rhododendron), -u m. (6. j. -u) (z řec.) zahr. pěnišník (bot.)

rodokaps

, -u m. (6. j. -u) (dř.) zkratkové slovo z názvu edice podřadných, dobrodružných románů Romány do ka…

rodomontáda

, řidč. radomontáda, -y ž. poněk. zast. kniž. nabubřelá, chvástavá řeč (po způsobu Rodomonta, hrdiny…

rodonit

[-nyt], rhodonit [ro-], -u m. (6. j. -u) (z řec.) miner. křemičitan manganatý červené barvy

rodovka

, -y ž. (2. mn. -vek) hádanka, v kt. se hledají slova stejného základu, ale růz. rodu a významu (nap…

rodový

příd. 1. k rod 1; k rodu se vztahující, rodu příslušející, pro rod příznačný; v rodě děděný: r-é zří…

roduvěrný

příd. (ze sloven.) poněk. zast. publ., často expr. věrný svému rodu, původu; vlastenecký: r-í Slovác…

rovnorodý

příd. poněk. zast. a kniž. rovný rodem; rovnocenný; rovnoprávný 1: (kněžnu) knížeti r-ému zasnoubiti…

rozprodati

dok. (co) prodat kus po kuse, na různá místa, úplně vyprodat: r. knihovnu; r. sbírku známek, bytové …

rozprodávati

ned. k rozprodati: r. zboží za nižší ceny; r. starší šaty; r. nářadí

rozprodej

, -e m. rozprodání: r. knihovny; r. nábytku, obrazů

*rozrod

, -u m. (6. j. -u) 1. rozvětvení, rozdělení: r. (rodu vítkovského) byl následující (Pal.) 2. růst 3,…

*rozroditi se

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) rozením se rozmnožit, rozrůst: pokolení lidské se rozrodilo (Pal.)

různonárodní

(*různonárodový Pal.) příd. řidč. mnohonárodní: r. stát obývaný příslušníky různých národů; podst.…

různorodý

příd. 1. jsoucí různého původu, rodu; nestejnorodý, nesourodý, heterogenní (op. stejnorodý): r-á spo…

samorodný

, samorodý příd. 1. poněk. zast. takový, kt. vzniká sám od sebe (bez umělého zasahování): s-ná vzděl…

*sebeobroda

, -y ž. obrození sebe samého: schopnost s-y (Kultura)

sérodiagnostika

[-dy-ty-], -y ž. (z lat. + řec.) med. rozpoznávání chorob podle změn v krevním séru; sérodiagnostick…

sklerodermie

, -e ž. med. zbytnění a ztuhnutí kožního vaziva

slzorodný

příd. plačtivý 3, tklivý: s-é romány (Tyl)

směrodatný

, řidč. směrodajný (Vrchl., Šim. aj.) příd. dávající, určující směr; rozhodující, rozhodný 1: být s.…

*snárodniti se

dok. (3. mn. -í) (s kým, čím) splynout (s národem): sotva byl by mohl (Samo) tak brzy s. se s Čechy

*socgorod

, -u m. (6. j. -ě, -u) (rus. zkr. slovo) (v sovětském prostředí) socialistické město, vystavěné za s…

*sounárodovec

, -vce m. člen téhož národa (jako jiný člen): člověk (násilím odnárodněný) je zuřivější nad všecky s…

*sourodácký

příd. k sourodák: s-é vzpomínky (Konr.) rodácké

sourodák

, spolurodák (*sourodník Čel.), -a m. (6. mn. -cích) (sourodačka, spolurodačka, -y ž.) poněk. zast.

sourodý

(*sourodný Hál.) příd. kniž. rovný, spřízněný rodem, druhem, úrovní ap., stejných vlastností; příbuz…

*spásorodý

příd. spásonosný, spásný: maják pevný, s. (Čech)

spolurodačka

, spolurodák v. sourodák

srodný

příd. zř. kniž. a zast. jsoucí téhož rodu, příbuzný: Zajícové z Hazenburka a s nimi též s-í páni z R…

starodávný

(†starodávní) příd. dávný 1, starý 8, starobylý 1: s-é obyčeje; s. kroj; s. nápis; s. vyřezávaný náb…

starodružiník

, -a m. (6. mn. -cích) družiník 2

starodůchodce

, -e m. (5. j. -ce) řidč. staropenzista

staronárodní

příd. starý národní, původní národní: s. kroj (Něm.); s. tanec slovácký (Herb.)

*stejnorodec

, -dce m. kdo je stejného rodu s někým: (Rožmberkové) s-e k sobě zvou (Třeb.); stejnorodý příd. 1. p…

superheterodyn

(6. j. -u) (slang. superhet), -u m. (z lat. + řec. zákl.) sděl. tech. zdokonalený typ heterodynu; su…

svinibrodský

příd. k Svinibrod (starší čes. jm. města Schweinfurt v Bavorsku): tech., výtv. s-á zeleň druh ostře …

šerodávný

příd. řidč. kniž. velmi, tajemně dávný: š-é věky

širodálný

(*širodaleký Čap.-Ch.) příd. řidč. kniž. prostírající se široko daleko: š-á Evropa (Čech)

štědrodenní

příd. řidč. vztahující se k Štědrému dni: š. půst; š. nálada

*tamorodec

, -dce m. tamější rodák (Kosm.)

tetroda

, -y ž. (z řec. zákl.) elektr., sděl. tech. elektronka se čtyřmi elektrodami

tónorod

, -u m. (6. j. -u) hud. durový n. mollový charakter akordu n. tóniny: t. dur a moll

tříelektrodový

příd. řidč. elektr. t-á elektronka trioda

uprodati

dok. zast. a nář. (co) odprodat: také na jarmarcích se něco uprodá (Horečka)

úroda

, -y ž. (zprav. jen j.) 1. obilí a jiné plodiny, kt. se urodí (ve význ. 1), zvl. na polích; sklizeň …

uroditi se

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (o plodinách, plodech) narůst a uzrát: obilí se urodilo málo; jablka …

-úrodněti

jen s předp.: z-

úrodniti

ned. (3. mn. -í) řidč. (co) činit úrodným; zúrodňovat: ú. brázdy (Šlej.) ○ předp. z-

úrodnostní

příd. kniž. k úrodnost: ú. rozdíly půdy

-úrodňovati

jen s předp.: z-

úrodný

příd. 1. dávající hojnou, dobrou úrodu, hojnost plodů: ú-á půda plodná; ú. humus; ú-á černozem; ú-á …

*úrodonosný

příd. přinášející úrodu: ú-é záplavy (Nilu) (Kultura)

Užhorod

, -u m. (6. j. -ě, -u) město v Zakarpatské Ukrajině; užhorodský příd.

vejcorodý

příd. zool. snášející vejce (z kt. se pak líhnou mláďata); oviparní: ptáci jsou živočichové v-í; pla…

veleúrodný

příd. řidč. velmi úrodný; přeúrodný: v-á půda, černozem (R. právo)

velkoprodej

, -e m. prodej ve velkém: v. ovoce; velkoprodejna, -y ž. (2. mn. -jen) prodejna prodávající ve velké…

velkoprodukce

, -e ž. produkce ve velkém; velkovýroba: socialistická v.; velkoprodukční příd.: v. náklady; velkopr…

velkorodina

, -y ž. hist. svazek pokrevně příbuzných (zahrnující několik generací potomků téhož otce i jejich že…

ventrodorsální

[-zá-], ventrodorzální příd. anat. předozadní: osa v.

*věrodatný

příd. věrohodný: v-é údaje (Opol.)

vínorodý

(*vínorodný Jg.), vinorodý (*vinorodný Drda) příd. rodící, poskytující vinnou révu: v. kraj; v-é str…

vnitrodruhový

příd. jsoucí uvnitř jednoho druhu: biol. v-é křížení (u samosprašných rostlin) mezi jedinci téhož dr…

vnitrodružstevní

příd. jsoucí uvnitř družstva: v. soutěž; v. plánování

vroditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (zprav. trp.) (komu, čemu co) při narození, od přírody dát: člověku je v…

všenárodní

příd. 1. týkající se celého národa; celonárodní: v. protifašistická fronta; odkázat jmění v-m účelům…

*všeprodajný

příd. zcela prodajný: v-á podlost (Ner.)

*všerodící

příd. takový, kt. všechno rodí, všemu dává život: (země) matka v. (Vrchl.)

vybroditi se

dok. (3. mn. -í, podst. -dění) 1. broděním se vykoupat: v. se v potůčku 2. (odkud; kam) broděním se …

vyorodovat

dok. expr. (co, *koho Jir.) orodováním získat, vyprosit: v. (si) u někoho místo, přispění, trochu bl…

*vyorodovávat

ned. expr. k vyorodovat: v. si práci (Šlej.)

vyprodati

dok. 1. (co; řidč. ~) úplně, všechno prodat (ve význ. 1): v. zboží, zásoby; lístky na večer jsou vyp…

vyprodávati

ned. k vyprodati: v. zboží pod cenou, po sezóně; – řidč. v několika minutách vyprodávají celý krám (…

výprodej

, -e m. 1. doprodej urč. zboží za snížené ceny: v. konfekce po sezóně; látka koupená ve v-i; úplný v…

výprodejní

, řidč. výprodejový příd. k výprodej: v., v-é ceny, zboží; v-á akce

vyprodukovati

dok. publ. (co) k produkovati: v. dostatek masa; v. plánované množství oceli; v. tisíc kuřat týdně (…

†výrodek

, -dka m. (mn. 1. -dkové, -dci, 6. -dcích) odrodilec 1: vší cti zbavení v-ové Římanů (Čel.); †výro…

vyroditi se

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) †1. zrodit se: jako by se vyrodil (pes) ze země... (K. J. Ben.) vynořil …

vysokoblahorodí

, s. někdejší označení osoby společensky vysoko postavené (zprav. v oslovení), vysokorodí: Vaše V…

vysokoproduktivní

[-ty- i -tý-] příd.: v. skot; v. stroje

vysokorodí

, s. někdejší označení šlechtice (zprav. v oslovení), vysokoblahorodí: Vaše V.; Jeho V. pan hrabě…

vyšebrodský

příd. k Vyšší Brod (město v jižních Čechách): v. klášter; V-á madona

výtrusorodý

příd. bot. vytvářející výtrusy: v-é pletivo

vzdorodružstvo

, -a s. (2. mn. -tev) řidč. družstvo ustavené proti jinému družstvu

Wallenrod

, -a m. hrdina stejnojmenné básně Adama Mickiewicze, kt. zradou a lstí se mstil nepřátelům svého nár…

*wallenrodismus

[-dyz-], -mu m. wallenrodovství: zrádný w. (Tvorba)

xeroderma

, -y ž. (z řec.) med. vrozená suchost kůže

zamarodit

dok. (3. mn. -í) ob. začít marodit, krátce marodit: jak zamarodí, myslí hned, že umře; zamarodit si

zanimrodit si

[-ny- i -ni-] dok. (3. mn. -í) řidč. expr. (s chutí) si zalovit (jako nimrod) (v. za- II): rád si za…

zaorodovati

dok. řidč. (za koho; ~) k orodovati: když již bývala tak rozmodlená, i za hospodáře zaorodovala (Rón…

zaprodajný

příd. řidč. zast. a bás. prodejný 2, úplatný 1: Řím celý byl z. (Suš.); podst. *zaprodajnost, -i ž…

zaprodanec

, -nce m. poněk. kniž. 1. kdo se zaprodal: z. kapitalismu námezdník; z. národa; z. zlata 2. řidč. kd…

zaprodanecký

příd. poněk. kniž. k zaprodanec 1: z-čtí lidé, z-á činnost (Ml. fronta)

zaprodanectví

, s. poněk. kniž. jednání, činnost zaprodance (ve význ. 1): zrada a z. za jidášský groš (Weiss)

zaprodaný

příd. poněk. kniž. 1. takový, kt. se zaprodal; podplacený, uplacený (ve význ. 1), koupený: z. udavač…

zaprodati

dok. (koho, co) prodat: kniž. a zast. jemu zděděný dům zaprodal (Svět.); můj ten žita, řepky lán...,…

zaprodávati

ned. k zaprodati; prodávat: kniž. a zast. za šest set ročně zaprodává státu tělo i duši (Baar); zapř…

*zaprodavec

, -vce m. kdo někoho, něco zaprodává, zrádce (Havl.)

zárod

, zároda v. zárodek

zárodeční

v. zárodečný

zárodečník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) bot. samičí rozmnožovací orgán u mechů, játrovek a kapraďorostů

zárodečný

(*zárodeční Lang.) příd. k zárodek: z. stav; z. útvar (lidské společnosti); z-á forma vojska; biol.

zárodek

, -dku m. (6. mn. -dcích) (*zárod, -u m., 6. j. -u, Havl., *zároda, -y ž., Kos.) 1. počáteční vývojo…

zaroditi

dok. (3. mn. -í, podst. -zení) řidč. začít rodit (ve význ. 3): dát pole do pořádku, aby zarodila; st…

zárodkový

(*zárodní Šaf., *zárodný Lid. nov.) příd. řidč. zárodečný: z. tvar; z-á seménka nové kultury (Mach.)

†zbrodeň

, -dně ž. (z pol.) nepravost 2, zločin (Staš.)

zbroditi

dok. (3. mn. -í, trp. -děn) řidč. zast. (co) přebrodit: tu zbrodily (ženy) celou kalužinu skrz naskr…

†zbrodník

, -a m. (6. mn. -cích) zločinec (Klicp.)

*zdomorodštělý

příd. takový, kt. se stal domorodým (ve význ. 2): z-í přivandrovalci (Vrba)

zkorodovati

dok. ke korodovati 1: chem., tech. zkorodované potrubí

zmezinárodnělý

příd. takový, kt. zmezinárodněl n. byl zmezinárodněn: z-á slova; z-é řeky