rozmysliti si, rozmysleti si dok. (3. mn. -í, rozk. -i, min. -il, -el, trp. -šlen) 1. též řidč. poněk. zast. rozmysliti, rozmysleti (co) v mysli rozebrat; rozvážit 2, uvážit, promyslit, rozmyslit se 1: r. si postup práce, řešení úkolu; r. si, jak nejlíp věc vyřídit; důkladně si všecko r.; rozmysli si nejdřív, o čem budeš mluvit; ještě si to musím r.; mít lhůtu na rozmyšlení; řidč. poněk. zast. on rozmyslí vše (Vrchl.); rozmysli zítra (Šmil.) 2. (co) rozhodnout se jinak, upustit od původního úmyslu: chtěl odejít, ale rozmyslil si to rozmyslel se 2; s tím stěhováním si to rozmyslel; ženich si to rozmyslil upustil od svatby; r. si námluvy *3. (hlavu) samým myšlením zničit: přemýšlela a div si hlavu nerozmyslila (Šmil.); rozmysliti se, rozmysleti se dok. 1. (~; poněk. zast. nad čím; †nač; †oč) rozvážit 2, uvážit, promyslit, rozmyslit si 1: rozmysli se, Mařenko, rozmysli (Sab.); rozmysli se, dobře rozvaž (Vrchl.); poněk. zast. nad svým osudem se r. (Svět.); zast. odpověděli, že se na to r. chtějí (Pal.); páni, rozmyslete se o to (Jir.) 2. rozhodnout se (zprav. jinak): rozmyslil se, že to zařídí lépe; ještě včas, do týdne se rozmyslila; r. se jinak; snoubenec se rozmyslel rozmyslil si to, upustil od svatby 3. zř. a zast. (k čemu; pro koho, co) rozhodnout se 1, odhodlat se (k čemu); (muž) k návštěvě se rozmyslil (Svět.); ty už jsi se pro ženicha rozmyslela (Mah.); ned. rozmýšleti si, rozmýšleti se