rybník (6. j. -ku, -ce, 6. mn. -cích) (nář. rymík, Baar), -a m. umělá vodní nádrž (napájená z pramene aj.): hladina r-a; jihočeské r-y; přen. expr. r-y po dešti kaluže; r. slz; řidč. (jet) přes veliký r. (čast. louži) (Mah.) za oceán, do Ameriky; být štikou v r-ce iniciativní, kritický ap.; ob. vypálit (zř. vypláchnout Bran.) někomu r. předejít, předstihnout ho, vyzrát na něho; dívá se, jako by chtěl r. vypálit zamračeně; vod. pramenité r-y; říční, potoční r-y; rybn. třecí, výtěrový r.; komorový r.; odchovný r.; letnit r.; zdrob. rybníček (6. mn. -čcích, -čkách) (nář. rymíček Jir., rymníček Hol.), -čku m.; příd. rybníčkový