scéna, -y ž. (z lat. driv. řec.) 1. jeviště 1: divadelní, estrádní s.; s. představuje náves; potlesk při otevřené scéně; uvést kus na scénu hrát na divadle; objevit se poprvé na scéně na divadle, přen. na místě události, děje ap.; na scéně se objevila nová postava (v románě, filmu ap., ve veřejném životě ap.); filmová s.; přen. řidč. rychle se měnící s. (při jízdě krajinou) (Jir.) scenérie 2 2. divadlo 1, jeviště 2: přední pražská s. Národní divadlo; stálá s. pro mládež; průbojné malé scény 3. (jevištní) výstup, výjev: každé jednání se skládá z několika scén; studovat režijně každou scénu 4. vůbec výstup, příběh 1; hovor. expr. bouřlivý, nechutný výjev; výstup: půlnoční s. na maškarním plese; alegorická s.; veselé scény na dětském hřišti; – trapné manželské scény; scény žárlivosti; dělat, vyvolávat scény; expr. zdrob. scénka, scénička, -y ž.; scénický [-ny-] příd.: s-é poznámky; s-é provedení novely; s-á výprava; s-á hudba jevištní; přísl. scénicky: s. působivá hra; *scénový příd.: s-á světla (Rozpr. Av.)