scházeti ned. (3. mn. -ejí) 1. k sejíti 1-4: s. se schodů, s kopce; s. do údolí; – je chabého rozumu a schází z cesty (Vanč.); aby z pravé cesty nescházel (lidský duch) neopouštěl ji; – sníh scházel z polí; otok začal už s. mizet; ta slova mi nescházejí z mysli; řidč. neos. pokaždé z těch slibů schází (Šim.); – s. věkem, žalem chřadnout, slábnout; s. na těle i na duchu chátrat, upadat; zahrada scházela a pustla; s čím kdo zachází, tím také schází (pořek.) hyne, umírá 2. chybět: komu schází jízdenka?; do padesátky už mu mnoho nescházelo; kdo dnes schází? (řidč.) je nepřítomen; to by tak scházelo! (iron.) to se nesmí stát; moc nescházelo a stalo se neštěstí málem se stalo; schází mu odvaha nedostává se mu jí; nic mu neschází má všechno; schází ti něco? (hovor.) je ti něco, bolí tě něco?; scházeti se ned. k sejíti se 1-4: s. se v kavárně; tam kde Vltava s Berounkou se schází (Mácha) stéká se; – hosté, diváci se už scházejí; – příspěvky se scházely velmi pomalu; – řidč. s. se v názorech sbližovat se, shodovat se; nás. scházívati, scházívati se