sebrati dok. (j. 1. -beru, 2. -bereš, rozk. -ber, trp. -brán) 1. (co) snést dohromady, shromáždit: s. spadlá jablka sesbírat; s. lidové pohádky; s. větší částku na dobročinné účely; odb. sebrané spisy úplné souborné vydání díla 2. (koho, co) shromáždit, soustředit k pohotovosti: s. vojsko; s. všechny síly k zvládnutí úkolu; s. všechnu odvahu; s. všech pět dohromady soustředit se všemi smysly; s. (čast. vzít) rozum do hrsti začít soustředěně přemýšlet; sport. s. koně (v jezdectví) přivést koně k tomu, aby větším ohnutím kloubů zadních nohou přenesl větší část váhy na zadek 3. (co) sejmout, vzít, obyč. s povrchu něčeho: s. talíře se stolu; s. s podlahy šátek zvednout; s. smetanu z mléka; seber ten papír!; sebral zavazadlo a šel; seber si svých pět švestek a jdi připrav se k odchodu 4. (co) vzít a nechat si, přivlastnit si; odebrat 1, odejmout: věřitelé mu sebrali všechno; sebral mu legitimaci; sebral to kotě na ulici; hovor. kde jsi sebral tu knihu?; sebrala klepy po celém městě sehnala; s. (čast. vzít) někomu vítr z plachet zhatit mu plány; předejít ho v něčem 5. ob. (koho, řidč. co) násilím odvést, odnést: sebral ho strážník zatkl; sebrali ho na vojnu; však on tě čert nesebere; – voda všecko sebrala 6. řidč. (co) složit, shrnout do záhybů; nabrat 4: sebrala cíp zástěry do jedné ruky; sebrané rukávy 7. ob. (koho, 4. p.) uhodit, zasáhnout: sebral ho klackem po hlavě; po tlamě ho seber (Mah.) 8. ob. (koho, 4. p.) uškodit na zdraví někomu; zřídit: nemoc ho sebrala; to ho to sebralo 9. nář. (koho, 4. p.) uzavřít s někým manželství; vzít si: nevěřil ani ženě, kterou si přece sebral z lásky (Preis.) 10. nář. (co) vykonat, provést 4, dobře udělat: ten to umí s. (Rais); sebrati se dok. 1. poněk. zast. shromáždit se, seskupit se v celek, k něj. účelu, zvl. také vojenské mu; spojit se: ovce se sebraly do houfu; lid se sebral proti králi; zast. s. se polem (Hol.) vojensky se shromáždit; sebrali se na něho 2. nář. uzavřít sňatek, vzít se: sebrali se v masopustě; sebereme se (Preis.) 3. ob. nabýt sil, svěžesti; zotavit se; vstát, vzchopit se, zdvihnout se (též při přípravě k odchodu): nemocný se uzdravil a brzy se úplně sebral; zvadlá tráva se po dešti pěkně sebrala; sebral se z těžké rány osudu; konečně se sebral k odpovědi vzmohl se na ni; – upadl a nemohl se dlouho s. postavit na nohy; sebral se a odešel 4. ob. zhnisat, podebrat se: rozbité koleno se mu sebralo 5. ob. objevit se, vzít se: kde se tu sebral misionář (Maj.) ○ předp. u-, u- se; ned. sbírati, s. se