sekera, sekyra, -y ž. 1. (ruční) klínovitý nástroj k sekání, osekávání, štípání ap., skládající se z čepele a topůrka: ostrá, nabroušená s.; řeznická, tesařská s.; s. na dříví; expr. jít na někoho se s-ou zostra, prudce; zakopat (Sez.); vykopat (Lada) válečnou s-u skončit, zahájit boj, spor 2. ob. dluh 1: dát, nalít někomu na s-u; dělat s-y; zdrob. sekerečka, sekyrečka v. t., sekerka, sekyrka, expr. sekerenka, sekyrenka, sekeřička, -y ž.: s. na dříví; sekyrka za opaskem; příd. sekerkový, sekyrkový