sféra, -y ž. (z řec.) 1. vesmírný prostor kolem zeměkoule: (hranice, kde) začíná němé ticho sfér (A. Mrš.); hudba sfér; být ve vyšších sférách být zasněný, nevnímat okolí; hvězd. nebeská klenba v podobě myšlené koule; geom. řidč. kulová plocha 2. kniž. kruh(y) 4, vrstva: vyšší sféry společnosti (Klost.); smích zněl ze všech sfér (Šmil.) míst 3. oblast 3, okruh 5, obor 1 (působnosti, činnosti, vlivu, zájmu ap.): s. zájmů politických a hospodářských; s. vojenských akcí; kulturní s.; sférický (*sférový J. J. Kol., *sférný Táb.) příd.: s-á hudba, harmonie (Ner.); hvězd. s-é souřadnice dvojice úhlů, jimiž lze určit polohu nebeského tělesa na sféře; mat. s-á geometrie zabývající se útvary na kulové ploše (sféře); s. dvojúhelník, trojúhelník, mnohoúhelník na kulové ploše; s. nadbytek, exces; tech. s. vodojem, plynojem kulový