skříň, -ně ž. 1. (též *skříně Stroup., Šrám.) vyšší kus nábytku na ukládání růz. předmětů n. na věšení šatstva: s. na šaty šatník; s. na prádlo prádelník; s. na knihy, na spisy; ocelová, kovová s.; dvoudílná, trojdílná s.; s. s přihrádkami; stará dubová s.; zasklená s. s chirurgickými nástroji; hudební s. kus nábytku s vestavěným rozhlasovým přijímačem, s gramorádiem, s prostorem na desky ap. 2. výkladní s. (zř. zast. jen skříň Mach., Vrchl.) výklad, výloha: zboží vystavené ve výkladní skříni; osvětlené výkladní skříně obchodního domu †3. též skříně truhlice, schránka 1: pohled utkvěl na dubové skříni na stole (Jir.); malá skříně, ale plná drahých kamenů (Tyl) etuje; přen. uložil je (slovo) v srdce svého skříň (Zey.) 4. to, co svým tvarem n. účelem skříň připomíná: s. klavíru, harmonia jejich dřevěný povrch; rádiová s.; zast. s. kočáru (Ner.); dopr. přepravní s. druh kontejneru; zeměd. výsevní s.; piv. sladovací s. skříňové sladovadlo; tech. nehybná nosná část stroje zakrývající pohyblivé ústrojí: s. převodovky; s. klikového hřídele; kliková s.; zdrob. skříňka, skřínka v. t.; expr. skřínečka, -y ž.