sklad, -u m. (6. j. -u, ve spoj. s předl. na čast. -ě) 1. skladiště 1; uskladněné, uložené zásoby materiálu, zboží ap.: uhelné sklady; s. obilí; mít (zboží) na skladě; – lesní sklady dříví; přen. celé sklady historek (Štech) velké množství; voj. muniční s.; divizní s. 2. kniž. skládání, složení (v něj. celek): podivný s. slov (V. Mrš.); anatomický s. lidského těla (Ner.); hláskový s. slova 3. kniž. pěkné, vhodné uspořádání, pořádek; soulad, harmonie 1: ladný s. (tabulek gotických oken) (Jir.); běžné v ust. spoj. bez ladu a skladu neurovnaně, jedno přes druhé, páté přes deváté; výskat bez ladu a skladu (Něm.) nevázaně 4. zř. útvar vzniklý skládáním, složením: temné sklady závoje (Zey.) záhyby; zeměd. hřeben vzniklý při orbě složením dvou vysokých brázd 5. poněk. zast. větší obchod: velkou expedicí, bohatý s. a tiskárnu sobě (Kramerius) zříditi mohl (Ner.); zdrob. k 1, 5 skládek, -dku m. (6. mn. -dcích) řidč.: malý s. knih (Něm.)