sklo, -a s. (2. mn. skel) 1. tvrdá (přitom křehká) a zprav. průhledná hmota, vyrobená roztavením a ztuhnutím směsi růz. surovin nerostného původu: láhve, misky, vázy, okenní tabule ze skla; říznout se o rozbité sklo; ust. spoj. vzduch byl jako s. (Rais) průzračný; v pokoji bylo všecko jako ze skla, jako s. čisté a vyleštěné; silnice byla jako s., jako ze skla pokrytá hladkým ledem; máš tlusté sklo (Zaor.) zacláníš; sklář. olovnaté, sodnovápenaté s.; foukané, lisované, hutní s.; broušené, ryté, leptané s.; duté, tyčové, pěnové, tabulové s.; mléčné, opálové, křišťálové s.; chemické, optické, láhvové, stavební, zrcadlové, netříštivé s.; české, jenské, benátské, železnobrodské s.; tech. organické s. plastická hmota organického původu a sklovitého vzhledu; zbož. vodní s. draselnokřemičité sklo rozpuštěné ve vodě, používané k lepení, konzervaci vajec ap. 2. výrobky ze skla: zvětšovací s. lupa; brýlová skla; odrazová skla na vozidle; obrovské s. výkladní skříně tabule; uklidit s. do kredence sklenice, misky ap.; hovor. koupit s. pro dvanáct osob skleněný servis; broušená skla lustru; pozor, s.!; hovor. vejce ve skle, do skla naměkko vařená a ve sklenici servírovaná; expr. dát si někoho, něco pod s., za s. sobecky ponechat pro sebe (posměšně o někom, kdo se příliš o někoho, něco bojí); slang. jít na s. (Včel.), vypít jedno s. sklenici piva; troubit na s. pít z láhve 3. mn. skla brýle, skřipec 3; lorňon, lornět: mít na očích tlustá skla; – skla jí visela na hedvábné šňůrce kolem krku; dívat se (na svět) růžovými (černými) skly (čast. brýlemi) vidět něco příznivě (chmurně) 4. miner. mariánské s. čirá odrůda sádrovce; geol. sopečné s. kousky ztuhlé poloprůsvitné lávy; vulkanické; zdrob. sklíčko v. t., skélko, skýlko, -a s. (6. mn. -ách)